Nuck Chorris Gang první mezi originálními, Karate music ale stoprocentní není / Recenze

Nerad bych se mýlil, ale během těch deseti let, kdy sleduju hip-hop a s ním více či méně spřízněné hudební styly, jsem se nikdy nesetkal s tím, aby dva rappeři spojili síly s bluesovou kapelou a dali tak vzniknout zcela ojedinělé fúzi, jíž sami nazývají blues-rap. Ač domovskou základnu mají v Brně, rapující část kapely Nuck Chorris Gang pochází z Karviné, kde působila nejprve coby přísná, naštvaná a zlobivá hiphopová kapela Politické rádio, pak už jako mnohem vystřízlivěvší Minuta ticha. Pod tímto názvem pak také vydali Václav a Zdenda své debutové album Život v obrazech, které děsilo kritiky svou opravdu maximální délkou (delší už to být ve formátu CD nemohlo). I když bylo co vytýkat, své slibné momenty to mělo a především, zcela se to tematicky odlišovalo od tehdejší, vlastně i částečně stále ještě aktuální hiphopové produkce. Nelze se divit, že se to hiphopových posluchačů prakticky nedotklo. Zato to jistě zasáhlo kytaristu Honzu Švihálka a bubeníka Lukáše Kytnara z uznávané bluesové formace Hoochie Coochie Band a baskytaristy Boba Saboloviče, jenž hrál/hraje ve skupinách Kulturní úderka nebo Helmutova Stříkačka anebo třeba v jazzovém quintetu, když se s kluky dali dohromady a se svou „mystifikační“ kapelou začali bavit lidi.

A zábava je přesně to, co od kapely, jež zasvětila svou existenci a tvorbu „herci, zpěváku, rapperu, filosofu, neurochirurgu, zápasníku, mistru světa v technice utrhnutých jestřábích pařátů, spisovateli, kritiku, politologu, učiteli, mistru bojových fastfoodů Jo – Pa – Wo (v překl. Mám hlad), historiku, básníku, režiséru, kameramanu a rodáku z Číny Nucku Chorriso­vi, který je ztělesněním dokonalosti, inspirace a pokory pro miliardy lidí po celém světě, člověku, jehož dotek vyléčí rakovinu,“ čekáme. Debut 100% Karate pak přirozeně obsahuje mistrovi coververze, nicméně nějaká ta alespoň bonusovka vypovídající o jeho postavě zde bohužel chybí. Pokud jde o témata skladeb, nalezneme jak vyloženě hravé záležitosti typu Kaj („jsou ty doby, svět naruby“) nebo Makalea, která – kdybyste to z textu nepochopili – pojednává o jednom urostlém domorodci s mnoha dětmi a velkým údem, tak – ve větší míře – hlubší texty jako Jedna půlka nebe, patrně o hledání Toho druhého, která přišla z nejsilnější věci Života v obrazech jménem Bolest, či svůdná „počítačová“ HD neboli „Ulož si mě na svém harddisku“. I když zrovna u ní, i u většiny dalších, se vytyčené hranice stírají. Oba rappeři nepostrádají vtip, nadsázku a nadhled, a však občas to s přímostí přeženou a pak sklouznou i k takovým klišé jako „nezáleží, co máš na sobě, ale v sobě“ v refrénu Onych, což je mimochodem také recyklace z místy poněkud přemoudřelé desky Minuty ticha.

Přímé jsou pak i hudební podklady. V angličtině se o bluesu říká, že je „raw“. To se dá přeložit jako syrový, drsný, neředěný, ale také jako nedomyšlený, nerafinovaný, nezpracovaný. Aby se snad Gang vyhnul naplnění posledních tří přívlastků, pozval si hosty, konkrétně trombonistu Mojmíra Bártka a jeho dechové trio, virtuosa na foukací harmoniku Boboše Procházku, zpěvačku Sylvii Josifoskou a ještě například cutujícího DJe Opiu. A že se to povedlo více než dobře, mohu potvrdit. 100% Karate má barvitou atmosféru, jež vychází ze syrovosti bluesu, ale pohybuje se od úderných kytarovek ve stylu Kaj přes hutným groovem obdarovanou Plavbu až po jednoduché reggae jménem Makalea. Zvládnout takto živou muziku nemusí být snadné, a je to také občas u rapu, co je mnohdy víc, ale i míň než to, Zdendy a Václava znát. Byť se od jejich posledního kusu rapidně zlepšili, jejich výkon není vždy stoprocentní, řekněme, že má občas nezanedbatelné nedostatky, a do podkladů zkrátka nesedne. Těžko říct, kde začíná a končí legrace, ale znít to prostě musí. Z toho důvodu třeba hned první, poněkud táhlý Útěk na první poslech nezaujme. Závěrečný verdikt? Bezpochyby jeden z nejzajímavějších počinů tohoto roku, který pravděpodobně skalní hiphopery nechá chladné, ale všechny ostatní by mohl bavit. Nuck Chorris Gang si buduje pověst koncertní kapely, která má energie na rozdávání (čímž se i vynahradí menší slabost v rapovém podání). Koncert tedy berte jako doporučení.

Hodnocení: 2-

http://www.metancity.com/1366/nuck-chorris-gang-prvni-mezi-originalnimi-karate-music-ale-stoprocentni-neni-recenze/