Ve stále živé paměti chovám debaty o tom, zdali mohou naše kapely dobře zahrát blues - a oním příslovcem bylo míněno po svém, a ne jako pouhou kopii amerických originálů. Názory se lišily, od skeptických až po nadšené přesvědčení, jací že jsou ti naši bluesoví matadoři přeborníci. Pravda byla někde uprostřed, spíš ale přikloněná ke střízlivému přiznání, že to není jen tak. Ony pomyslné váhy by ale zcela jistě vychýlila směrem k palci nahoru deska, již právě vydali slovenští bluesmani, vedení Noro Červenákem. Kdo je zažil naživo, jistě si vybaví jeho rtuťovitý projev a naprosto ležérní a přitom jistou hru celé kapely. Přestože je album natočeno ve studiu, podařilo se na něj přenést energii a sílu živého hraní. Zvuk je krásně syrový, podobně jako Červenákův hlas, lahůdkou je jeho hra na kytaru, sekané motivy, zbytek kapely nezůstává pozadu. Možná překvapivě Červenákův projev nepřipomíná ani tak klasického bluesmana, ale spíše Captaina Beefhearta - například jeho I´m Gonna Booglarize You Baby ve strohém Rozvodu, ale i jinde. Je to ale jedno, celé album je prostě skvělé, a hlavně: naprosto osobité. I když by to tak možná pro ty podobnosti nevypadalo.

Josef Rauvolf