Traband pokorně i s hip hopem

Traband na sebe s každým novým albem nabalil další vrstvy publika a stal se pozvolna masovou záležitostí. Představitel „dechna“ ubral na nástrojích a na rychlosti. Jak se zdá, na šesté desce Přítel člověka chce dokázat, že to umí i jinak.

Možná měl Jarda Svoboda (autor hudby a textů) skutečně potřebu podívat se na věci nějak zevnitř. Tak forma musela jít naproti obsahu nebo naopak. Na tom nesejde. Nástrojové složení se pozměnilo, nejvíce prostoru dostalo harmonium, hned vedle trumpeta a cimbál. Jarda Svoboda hledal inspiraci všude, kde nacházel autenticitu. Z alba je proto slyšet nejen inspirace v lidové hudbě, ale také v hip-hopu. Je to téměř nepředstavitelné spojení, ale Traband tím nijak neutrpěl. Naopak. Atmosféra zůstává trabandovská, je jen nepatrně zpomalená.
Dobře rozjeté album po úvodní Tak to mám rád trochu brzdí až tvrdohlavá snaha být jiní. Je to takové těkavé hudební hledání, které ve výsledku občas postrádá tvar.
Nemám Trabandu za zlé, že koketuje s různými žánry a vyzobává si z nich, co se mu zrovna hodí. Někdy je to ale až „hranaté“ (Adam a Luna), jindy zase příliš laciné (například folklorně laděná a s češtinou si pohrávající Dej mi, Bože, dobrou ženu). Namočíme se také do patosu opěvování syna (Milovaný syn). Snad je to vinou mého mylného očekávání, že Svoboda bude nahlížet věci kolem z ptačí perspektivy, jak jsme u něj zvyklí, možná nedostatkem empatie. Ale pojďme od diskutabilních míst. Jsou zde totiž i místa přímo vrcholná. Zejména Tichý muž se povedl, stejně jako elektronikou říznutá Ve stejném okamžiku či opojná Jdu krajinou. Jardovo rapování ve zneklidňujícím Partyzánovi je překvapením možná největším a nejpříjemnějším. Ačkoli by mnohý hip-hoper zřejmě nesouhlasně zakroutil hlavou.
Pro Jardu Svobodu typické dobré texty jsou silnou stránkou i zde. Nepoučuje a bez sebestřednosti sděluje své myšlenky jasně a srozumitelně. Tentokrát však naléhavěji a s větší soustředěností na to, „co je opravdu podstatný“. Vláčíme svou minulost a válčíme, ač není s kým, stavíme zdi a pálíme mosty. Svoboda hledí na svět s větší pokorou a občas přikápne sentimentu. Proti jeho vyznáním domovu či k volnosti ale nelze nic namítat, jsou naprosto věrohodná. Tedy nejen živý hip-hop posouvá kapelu mnohem dál, než by se mohlo na první pohled zdát. Traband udělal nezvykle křehké album, hudebně rozhoupané a podnětné.
Pořídit si je můžete ve dvou variantách, lacinější v krabičce bez textů nebo dražší i s knížkou.


Markéta Havelková
Článek otištěn v Kult 09/07