O přestavbě kapely Traband již bylo napsáno či řečeno vše, tak jen stručně. Frontman Jarda Svoboda rozpustil svůj veleúspěšný dechnoband, dal si roční přestávku a po ní vyjel v komorní, tříčlenné sestavě. Svoboda ovládá v moderní hudbě znovuvzkříšené harmonium, Jana Modráčková kytaru a trubku a Václav Pohl bicí.
     V tomto složení pak skupina s několika málo hosty natočila album Přítel člověka. A nemá cenu nic skrývat, lepší tuzemskou desku jsem letos neslyšel. V kolekci třinácti písniček není žádná byť jen průměrná, nezazní jediný falešný tón, jediný vykalkulovaný motiv, jediná prázdná věta.
     Pryč jsou efektní výjezdy do cizích zemí, šramlovitá údernost, epické texty, nástrojová rozevlátost. Traband nabízí svoji zklidněnou, sevřenou, soustředěnou tvář. Ale i v ní je spousta energie, vnitřního napětí či pestrosti. A poctivosti, lidskosti, autentičnosti a upřímnosti, na kterých kapela vždycky stavěla.
     Jarda Svoboda prostě umí napsat nosné písně a není zase až tak důležité, do jakého kabátku je oblékne. Zda do pestrobarevného, tak trochu vykřičeného jako na starších deskách či do skromnějšího, decentnějšího jako na novince. Nová podoba mu umožňuje jít více na dřeň, k podstatě písně. Nemusí se rozptylovat hledáním vhodné formy či kombinace mnoha nástrojů, může vypilovat sdělení. A bez jakéhokoli kličkování jím přímo oslovit posluchače.
     Na albu Přítel člověka zní rock, folk, techno, hip hop, pseudofolklor, jazz i folk. S žánrovým zařazením si Svoboda hlavu nedělá, podřizuje jej vyznění písně. A jeho mnohotvárné harmonium mu v tom pomáhá. Zachytit a vyjádřit různé atmosféry dokáže svým vokálem i charismatický Svoboda. Zpívá naplno a i přes občasný patos je v každé poloze přesvědčivý. Ať rapuje nebo klasicky zpívá, je to vždy on. Ve stejnou osobnost pozvolna dorůstá i Jana Modráčková.
     V textové rovině jde o nejosobnější, nejněžnější, nejintimnější desku Trabandu. Zachycuje vztah k rodičům, dětem, domovu. „Jak málo je věcí, na kterých vážně záleží,“ zpívá Svoboda v úvodní písni Tak to mám rád. A v dalších je pojmenovává. Dobrá žena, milovaný syn, svoboda, domov nebo hnízdo, žít v souladu s přírodou.
       Přítel člověka nemá slabé místo. K nejlepším skladbám patří hudebně pestrá Ve stejném okamžiku, křehká V jejích šlépějích, intimní Jdu krajinou, něžný Milovaný syn, bezútěšně uhrančivý Partyzán nebo naléhavý Tichý muž. A co je obzvláště cenné, tato deska umožňuje při každém dalším poslechu objevovat něco nového. Textové významy, práci s dynamikou, harmonií či rytmem.   

Hodnocení: 5 hvězdiček – mít takového přítele …

Karel Souček