Vlastně mě nejvíc odrazovala první skladba, kde není na první poslech jasno, jde-li o sex nebo o duchovní vyznání.... Usuzuji, na rozdíl od jedné recenze, že druhá možnost je správně. A vlastně v tom je jádro celé desky. Jarda Svoboda se tentokrát obrací více k osobnímu sdělení a svému úhlu pohledu. Posluchačům pak své výpovědi neulehčuje (že by záměr nebo rezignace?) a kritikův (asi postačí říci, že "recenzentův") jednoduchý výklad je pak to nejjednodušší, ale nikoli správné...

Od druhé skladby ovšem jednoznačně dominuje Svobodův talent, který je obzvláště patrný díky hudebnímu posunu. Současný Traband totiž už není balkánská dechovka (byť dechy zazní často) - zcela přirozeně, v klasické písňové formě (ovšem s dominancí akustických nástrojů) vykukuje hip hop, elektronika, beat box etc.

Citlivé aranže, zvuková pestrost a povedené dvojhlasy (zabarvení hlasu Modráčkové je úžasné!) podporují již zmíněný posun textový – hlavně v nejsilnějších skladbách Vlaštovky a Partyzán. Obzvláště pak Partyzán je pravděpodobně leitmotivem současného Trabandu.

V této skladbě se snoubí Svobodova textová i hudební virtuozita. V geniální zkratce rapově seká slova: "a zdá se mi, že se svou minulostí válčíme / a svoji minulost s sebou stále vláčíme / Stavíme zdi a pálíme mosty / a nevíme, co počít s vlastní minulostí //...".
Jiný, a přeci ten samý Traband

Byli jsme asi první krám, kam Indies dovezli novou desku Trabandu – Přítel člověka. Několik známých se mě ptalo, jaké to CD je a ač jsem jej už několikrát poslouchal, musel jsem přiznat, že nevím. Dlouho mi trvalo, než jsem vlastně našel k "novému" Trabandu cestu. Nyní už je jasno: "je to dobré", pravil JJ.

Na kvalitě alba je v neposlední řadě podepsán kvalitní zvuk Ondřeje Ježka (za tuto činnost jistě čeká jeho studio "věčná sláva") a vkusný obal přímo z rukou Jardy Svobody (movitější zákazníci si pak mohou dokonce zakoupit luxusní verzi s knihou).

Můj stručný komentář takto může vyznívat, že jde o nejlepší desku desetiletí. Samozřejmě má album i chyby (např. viz. zmíněná slabší první skladba a vůbec na můj vkus přílišné prošpikování křesťanskými motivy, místy přepjatá intonace, někdy až příliš očekávatelný hudební postup), jsou to ale chyby, které přidávají na věrohodnosti.

"Přítel člověka" je velice vkusné a dobré písňové album. Nic více, ale rozhodně ani méně. Klobouk dolů před Jardovým hledačstvím, které směřuje k vlastní osobité cestě. Jistě se nadějeme od Trabandu ještě lepších nahrávek, neb je to kapela, která zraje.

http://www.polipet.cz/aktualita.php?id=78