Jestli teď frčí zkracování, tak jde Traband s dobou. Skupina se smrskla na tři hnací válce, ale tím jakékoliv trendování končí. Svižná dechno party se mění v intimně zpomalené nahlížení do niterných krás popraskaných životů a Jarda Svoboda vymetá hiphopové kluby i jihočeské dechovky. Nová deska Trabandu je totiž zářným příkladem toho, kterak ze skupiny, jež vyprodala Roxy a vyhrála Anděla, vykastrovat marketingovou vatu a provést selekci vlastního publika. Hudební holocaust? Ne tak docela…


Jarda Svoboda je na písničkářské scéně prazvláštní persona. Dokázal z velmi ošemetných základů prvních Trabandů vystavět svéráznou škatulku, která na sebe s každým novým albem nabalila nové a nové posluchače. Z dříve undergroundových koncertů na Dobešce se začalo stávat masové hnutí křepčící na Svobodovy námořnické texty prosáklé rumem, cigáry a lacinou dámou s černým pasažérem v kurtizánském pokojíku. To vše zabalené v mýdlové krabičce svižné rytmiky žesťů a tancovačkových melodií. Snad proto se kapela odhodlala k marketingově sebevražedné misi, to když se novým LP odstřihla od něčeho, díky čemu se stala úspěšná.

Proměny vzdušného moře

traband_1 Jako kdyby se tak chtěl Traband otřepat a shodit ze sebe lacinost a masovost, která se začínala podmanivě pářit s publikem, a proto nabízí Přítele člověka. Atmosféra a poetika skladeb zůstávají zachovány, akorát se na vše nahlíží jakoby z opačné strany, z vnitřního, blánou potaženého plodu, jehož život nikam nespěchá a jen se ledabyle rochní ve vlastní rozkošnosti. To neznamená, že by Trabandi jen zvolnili, ubrali rytmiku a jelo se dál. Proměna je daleko komplikovanější, než si možná sami tvůrci představovali. Snad proto třetina stopáže zápasí vyloženě s průměrností a evidentním šlápnutím vedle. „Ve stejném okamžiku“ kazí textařský pokus o diverzitu zastaveného časoprostoru projevová podobnost s Mňágou a Žďorp, „Dej mi, Bože, dobrou ženu“ překvapuje tvůrčí nenápaditostí a lacinými popěvky.

Tichý rapper

Přítel člověka v sobě ale skrývá i prozatímní vrcholy Svobodovy tvorby, ať už je řeč o hip hopem líznutém „Tichém muži“ nebo melancholicky odlétajícím metafyzickém podobenství v křídlech „Vlaštovek“. Trabandí metamorfóza je na nové desce zachycena zatím jen z půlky, a jakkoliv je snaha vymanit se ze starých kolejí místy kontraproduktivní, je sympatická, odvážná a roztomile sabotérská. Nehledá si publikum, ale sází na to, že si posluchač najde ji.

Marek Pros

http://www.hudebni-scena.cz/clanky/recenze/4197-traband-%E2%80%93-pritel-cloveka.html