Decho je fuč, ať žije home music. Toť proklamace J. Svobody k CD Přítel člověka. T-band se po roční pauze smrsk´ na trio jak´ Kabát z čistírny, ale nové songy mají cos do sebe. Jsou rafinovaně prosté a plné vyznání, jen ten Partyzán je ňákej divnej.

Bůh na nás míří falešnou pistolí (Havrani)

Zaskákali jste si rádi onehdá na koncertech Trabandu na jeho ryčně/citlivý folklór, balkánem, hudbou žižkovských Pepíků a lehkou genialitou šmrnclý? Pak mám pro vás špatnou zprávu: Dnes si na trabandích šou můžete skočit (s rezervou) leda tak při přídavcích či pro pivo. A nebo si od něj pusťte třeba živé CD/DVD.

Nevrhejme však do žita, Svobodoic Jára jen změnil styl směrem k písničkaření až intimnímu. To když třeba na úvod prozrazuje Tak to mám rád, když ty si nahoře a já pod tebou. (Ale k tomu refrénu tanečně-psychedelický zvuk a la... Happy Mondays?) Halt už není nejmladší a Dole v dole se čék tak nenadře - že - slečny? (Ostatně, i ta jeho kalupinka Jana Modráčková, zpěv trumpety kytara, napsala pro CD text jen k Vlaštovkám). Ale třeba... to tak prostě jen má rád.

Ale pojďme už NATO, co od vydání vyvolává vášně Fanoušů i exfanynek Trabandu. Prej "Teď už se líp skáče na Kabát. A taky je s Vojtkem větší prča." Corrida s vámi, soudružky. A my ostatní si to půjdeme zase užít s T-bandem, ano?!

Já rád jíšku i harmonium (naléhaví Havrani mě tu dostali), takovou tu hudební skříň dřevo/kůže/kov, co s ní pouštěla žilou publiku už Nico. A pouštěla i hrůzu, ovšem, na albu The End je jí až až. Leč Jarda s harmoniem jen neděsí. A protože ho dosud nikdo nezažaloval - třeba kvůli podřezaným Žilám - i ostatní asi jeho nástroj hladí jako mě. Je takový jiný, u nás neslýchaný. (Kdo pamatuje Nico v Praze: Domov důchodců - pochodem vchod!)

Folktronika zprvu provází písničku Ve stejném okamžiku, následně si trio (na CD s řádkou hostů) v songu Dej mi, Bože, dobrou ženu zahrává s folklórem i češtinou. A navíc zas ta psychedelie britských kytarovek konce 80. let. Je to zábavné i gulášek, proti kterému Jarda cos má. "Poslední dobou už mi lezou na nervy všechny ty muziky co halabala splácají všechno, co jim přijde pod ruku, lidovky odkudkoli, nejlépe z módního Balkánu, nacpou k tomu funkující rytmiku nebo něco jiného, nesourodého, bez vnitřních vazeb a souvislostí... Uvědomuju si, že my jsme k tomu v minulosti taky náležitě přispěli, a v jednu chvíli už mi to začalo být hodně odporný. Já miluju, když jsou věci autentický, když jsou z nich cítit ty vnitřnosti." Tak a babo raď.

Přítel člověka je i hudební těkání. Umím si představit, že by písničku V jejích šlépějích, duet Jardy/Jany a píseň z rodu Redlových, mohli zpívat i folkoví Nezmaři. Harmonium si to užívá v Adamovi a Luně. "Ne, to není měsíc, to kotouč cirkulárky, rozsekal mě na masový špalky," tak to už děsí jak ta Nico. A až kamsi k Twin Peaks tlačí ten song zpěv puštěný pozpátku – brrr, husina. Když TOHLE slyším, necítím žádných ztrát a smutků po Hyjé!, předchozí desce T-bandu. A může být ještě větší vyznání, než pěkně melodicky znějící písnička Milovaný syn, Svobodovo opojení otcovstvím? Trubka tu má navrch, i sloku zazpívá. "Jó - tohle je můj milovaný syn." A vyznání druhé - krásná všeobjímající Jdu krajinou. Jen cynik nepodlehne. Vyznání potřetí? Hospodský diskopunk šraml odrhovačka Doma nejlíp. Kdo si dá pogo?

Ale - slyšeli jste už Jardu Svobodu rapovat? Znáte-li už zneklidňující marš klipu Partyzán, tak ano. "Zůstal sám, a proti němu přesila, partyzán, i když už válka dávno skončila," zpívá v ní Jarda a s urputností reka slova neúprosně seká:

...a zdá se mi, že se svou minulostí stále válčíme/ a svou minulost sebou stále vláčíme, stavíme zdi a pálíme mosty/ a nevíme co počít s vlastní minulostí, kam zahrabat všechny ty kosti/ co vylézají z hrobů a straší v naší přítomnosti - a to je k zlosti!" Protest song? Politická píseň? Znechucení databázemi Cibulky či rasisty? Ať z toho pobere kdo co chce. "A tak s tímhle málem, se svým arzenálem/ válčí dál, i když každá další bitva už je předem dávno prohraná/ a nejhorší útok bývá obrana, když všude hledá nepřítele/ jde směle jako golem, a nekouká kolem/ má na čele šém – jde proti VŠEM!

Čím to jen je, že takoví WWW, nebo v pár kouscích i Traband, ukazují i naší hip hop špičce, jak se to má dělat? Že by to fakt nebylo v těch mejdanech, nakrucování se před kamerou a čubičkách, kterými třeba PSH v klipu nešetří?

Písničkaření, folktronica, skoro lidovky, šraml, indie kytarovky, kutálka, diskopunk, rap – nechybí tu něco? Jo, špetka šílenství. Hodně bláznění. Úlet. Výborná Tichý muž je komentář dneška, trubka se scratchingem, bubny, harmonika, bordýlek zvukový a slova: "Šílená doba si žádá velké šílence/ protože malí blázni nejsou zajímaví/ a tak do nás televize valí denně další krize/ z první ligy šílenců co imitují životy/ malým bláznům - těch je plný svět...

Ale být velkým bláznem a ne šílencem/ to je umění to bolí, to nejde komukoli/ když vezmou tě holí nebo slovy tě skolí/ a ty jenom koukáš a nevěříš, co roste na tvým poli, tam kde jsi předtím obilí zasil/ kdo zprasil ten svět, co býval tak krásný/ svět který rodí jen větší a větší BLÁZNY?"

Dominantní harmonium doprovází lidově prosté Vlaštovky. Tento duet J + J je další vyznání, teď domovu a volnosti. Pokora. Esence krásy až patetická - a stejně to Trabandu věřím. Je věrohodný, falšeprostý, prostý, ači to má všechno setsakra dobře vymyšlené. I ty halekačky ná ná ná (V hořícím keři i jinde) jsou tu na místě. Další skvělá vizitka Ondry Ježka /produkce, záznam, mix/ a jeho jáMORu.

Traband natočil textově intimní a křehké album plné vyznání. Jejich protiváhou - ale i logickým doplňkem - je občasné konstatování pravd života, kverulantsví a hudba pestrá a zábavná. Konec srandiček, Traband vydal překvapivou desku. A je to fakt překvapení příjemné. Takového Přítele si nechám líbit.

Pozn.: Kdo zvolí lacinou variantu alba, za cca 200 Kč pořídí CD v plexi krabičce s čtyřstranným bukletem bez textů. I proto jsem jich sem pár dal. Nebo lze investovat dvojnásobek kaček a koupit si Přítele člověka jako knížku s CD.

90%

Petr Tomeš, 05.07. http://www.freemusic.cz/clanky/5586-traband-pritel-cloveka.html