Když se mi tohle oranžovo-žluto-černé album dostalo do rukou, nevěděl jsem, co mám čekat. Tušil jsem snad jediné: bigbít tu nenajdu.  Obal debutového alba kvarteta Yellow Sisters – Singalana dává tušit, že nemají daleko k Africe a africkým zpěvům. Jediná faktická věc mě však utvrzovala, že se nejedná o Afričanky. Siluety jsou i s mikrofony, které bych pod Ceibou (Ceiba Pentandra – mohutný africký strom) asi nečekal.

Síla čtveřice ve složení Toni, Bára, Hawa a Léňa je v tom nejrozmanitějším hudebním nástroji na světě – ve zpěvu. Prolínání jednotlivých hlasů, které kdybychom slyšeli jednotlivě asi jen těžko poznáme krásu harmonie, tvoří úžasný celek jednotlivých písní, které se jedna od druhé znatelně liší. Jak sami říkají, jejich písně vznikají na cestách, společných akcích a prakticky kdykoliv. Je vidět, že každá píseň je v jiném duchu a stylu. CD se pohybuje od jazzu, drum‘n’bass, ethno … až místy k world music. Myslím, že tím se jim otevírá svět nekonečné rozmanitosti. Tím se liší například od profláklého 4TET(u). Sestry na rozdíl od nich nezpívají komerčně profláknuté hity a tak bych řekl, že jejich možnosti jsou daleko větší. Myslím, že až Kornovi dojdou hity (mimo jiné použil i českou hymnu?!?) a bude se muset spolehnout na vlastní tvorbu, bude mít za Yellow Sisters co dohánět.

Album Singalana je téměř výhradní tvorbou sester s výjimkou osmé „Jamale“ (africká lidováObrazek v aranžmá Báry a Léni) a poslední desáté skladby „Sweet man“ (Aleš Hyvnar, který se velkou částí podílel na produkci a mixování CD). Chvilku trvalo, než jsem pronikl do mnohdy bezeslovných zpěvů. Ale jak si člověk zvykne vnímat všechny čtyři (pět v písni „Bzum“ – Papis Nyass) hlasy a věnovat se postupně každému zvlášť musí se cítit spokojeně. Je znát, že zpívají z duše a hudba, kterou produkují je jejich součástí. Člověk je ani nemusí znát, aby věděl, jaký mají ke zpěvu vztah a s jakou radostí a nadšením tvoří. Řekl bych, že dokáží pohladit a rozjasnit i tu nejzasmušilejší duši. Velice mě oslovila mluvená „vsuvka“ – Haló slečno, právě vychází slunce a měsíc je stále ještě na nebi – ve skladbě “Revolution“. Je to řečeno krásně čistě musím přiznat, že mě to opravdu potěšilo. I když při těch slovech máme pocit, jako by něco nebylo v pořádku, přesto že se měsíc se sluncem potkávají na nebi běžně.

Jak už bylo řečeno, každá skladba je naprosto jiná. Pilotní píseň Singalana je malou ukázkou jejich umění proplést hlasy v melodii, která vás odnese do jiných sfér. Přes omezený počet slov je 3. nejkratší skladbou na albu a trvá „jen“ 3,5 minuty. Po právu je na albu první a pěkně uvádí posluchače do stylu, který není všem až tak srozumitelný. Písně postupně přecházejí jedna v druhou, takže na začátku skladby „Vítr“ slyšíme napodobování zvuku větru, před „Bzum“ bzučení apod.

Je to opravdu odpočinek od hudby přesycené bicími, basou a spoustou dalších sytých nástrojů. Básník by snad napsal:

„Je ladnost zpěvu dívčího,
 jak to pohlazení krásou
a není prostoru většího
když zní hudba i když světla zhasnou.“

Přeji hodně štěstí do další tvorby!

Hodnocení: 90%

Text: Yarda Smoll Jílek
http://www.funtime.estranky.cz/clanky/news/recenze_-yellow-sisters---singalana