Mluví se o nich jako o pokračovatelích tzv. brněnské alternativy, nové generaci tohoto publicisty vytvořeného směru, reprezentovaného kdysi Dunajem, dnes třeba Vladimírem Václavkem, Tara Fuki, nebo BOO. A je to úplně zbytečné. Nemá valnějšího smyslu srovnávat jakékoli kapely jen kvůli tomu, že se zrodily ve stejném městě.
Anebo jinak. Hlavně nehledejte u novinky Květů, desky "Kocourek a horečka", žádné paralely s výše uvedenými. Jsou méně ostří a strojoví než Dunaj, je u nich cítit výraznější inspirace jazzem než třeba u Václavka, používají méně "alternativní" struktury než kdokoli z dalších reprezentantů tohoto směru.
Květy se dají a nejspíše i mají vnímat jako docela normální, příjemná písničková kapela - v nejlepším smyslu slova písnička. Zhruba tak, jak vnímáme desky Toma Waitse. Další přihlouplé srovnání. I když v principu jsou si podobní - a teď se oprosťme od nakřáplého chrapláku Martina Evžena Kyšperského, to by bylo příliš laciné srovnání.

Podobnost mezi Květy a Waitsem by šla hledat spíše v neurčitelnosti stylu (i když shodnému pocitu jazzových základů se vyvarovat nelze), rezignovaném vypravěčském projevu zpěváka a často silných textech. V určité metaforičnosti, fascinací obrazy a jednoduchými výjevy ze života a smrti, k sobě mají velmi blízko.
"Kocourek a horečka" je buď druhé, nebo také páté album kapely, která existuje buď 14 let, nebo také tři roky. Záleží na tom, jak chcete kapelu vnímat, záleží na úhlu pohledu. Na tom vůbec záleží hodně. Zorný úhel, ze kterého by se zdálo u Květů vše čisté a jasné, prakticky neexistuje. Vždy budete mít pocit určité rozmazanosti, roztřesenosti obrazu, kolážovitých výtvorů a zamlžené reality; ten pocit budete mít nejen z hudby samotné, ale i z přiloženého bookletu či bonusového klipu.
Takže se nenechte dlouho rozptylovat zbytečně konkrétními popisy a věnujte se raději hned obsahu aktuálního CD této "brněnské alternativní novinky". A pospěšte, v lednu šla kapela ani ne po roce do studia točit další desku!

http://www.rozhlas.cz/kultura/hudba/_zprava/317748