Zhasněte žampiony: Indies vydávají znovuopeřené Květy!

Cesta brněnské kapely Květy od experimentálních tvarů k přístupnějšímu soundu má jednu zvláštnost: na rozdíl většiny ostatních formací se jejich tvorba při pohybu od disonance k chytrému písničkářství nevyprazdňuje, ale naopak prohlubuje. Přestože vrcholem kreativity Květů (zcela dle logiky věci) zůstává loňské album Myjau, reedici jejich oficiálního debutu Jablko jejího peří (2004) nelze než přivítat.

Stylově pestrá nahrávka zachycuje určitou přechodovou fázi: poté, co skupinu opustila Marta Svobodová, známá především jako front(wo)manka Budoáru staré dámy, se deska nahrávala v trojici, kde kromě kytaristy a zpěváka Martina E. Kyšperského figuroval perkusista Aleš Pilgr a cellista Martin Růžička. Na následujícím znamenitém albu Kocourek a horečka se Květy smrskly do historicky nejútlejší sestavy - dua.
 
Kapela se po předchozích třech opusech (tematická pohádková dema O červené Karkulce, Palouček o něco uhlazenější Daleko hle dům) vydala na Jablku jejího peří o něco schůdnější stezkou, aniž by se zřekla nečekaných hudebních manévrů a zbytnělé imaginace v textech. Jakkoli je tu znát vliv tzv. brněnské alternativy (formací jako byli Sledě, živé sledě, Dunaj nebo nedostižný Vášův projekt Z kopce), už tehdy byli Květy navýsost svojskou kapelou, která si obratně a s lehkým srdcem podmaňuje různé hudební tradice.

Alternativní folk a vychýlený bigbít (nejlépe v úvodní voicebandové Výrobě nábytku) střídají pseudobalkánské a kvaziorientální motivy (Pasáček ovcí) i vtipně rozklížená, francouzskou výslovností podepřená hra na šanson (Francouzská). Tradiční schémata jsou bourána jak přívalem surrealistických obrazů, tak i využitím bohatého instrumentáře, v němž nechybí mandolína, balafon, klávesová foukací harmonika, struhadlo či makovice.

Kompletně remastrerovaná nahrávka-vkusný digipack disponuje průsvitnějším zvukem a navíc je bohatší o tři raritní, dosud nevydané skladby Je sychravý říjen, Ostatní stromy a Úřad, jejichž torza kapela vyztužila dotočenými nástroji a zpěvy.
Silné nálady, jemná pavoučí práce, zpočátku sotva slyšitelné nuance, imprese, které s námi vycházejí z bytu a kráčejí vedle nás po ulici. Zhasněte žampiony a zaposlouchejte se do toho, jak lahodně vříská mech - stojí to za to.

Aleš Stuchlý
http://www.rozhlas.cz/radiowave/musiccheck/_zprava/771809