Čistě feminních hudebních spolků není nikdy dost, a po tom, co u nás opadl největší zájem o world music, tak sláva i za každý takový, který s invencí dokáže uchopit toto téma po svém a vtisknout mu čerstvou podobu. Nemluvě o nalezení si svého místa mezi ostatními tak, aby bylo hloupostí je přehlížet. Dámy z BraAgas to dělají s naprostou přirozeností a elegancí. Není proto divu, že si během relativně krátké doby vydobyly svoje místo, a vystupují skoro tak často v zahraničí, jako u nás.
01_braagasVstupní injekce ke vzniku pražské čtveřice jsou dvě. Tou první je rozpad formace Psalteria, která se věnovala hlavně středověké písni, a zůstala po ní tři alba (to poslední vyšlo na značce Black Point v roce 2006). Za druhý základní kámen pak lze považovat už jen samotnou existenci skupiny Gothard, která jako první u nás začala vedle sebe prezentovat jak písně historické, tak ty ovlivněné především balkánem, a postupně oba vlivy – s důrazem na kosmopolitnost – prolínat. Zhruba ve stejném teritoriu operuje i BraAgas – a navíc má z Gothardu jednu členku.
BraAgas vznikl na počátku roku 2007. Od počátku ho provází samozřejmá schopnost se o sebe postarat: v konfrontaci s komerčním uvažováním obvykle se projevujícím hledáním manažerů, navazováním kontaktů s publicisty a dalšími podobnými aktivitami je tak lze s trochou nadsázky označit za produkt ,do it yourself‘ etiky. Spoléhají se na sebe a emancipovaně se prosazují svou tvorbou. Sestavu tvoří Kateřina Göttlichová, Bety Josefy, Karla Braunová a Míša Hrbková; vyjmenovávat, na co všechno hrají, by bylo poněkud zdlouhavé. Bravurně totiž všechny ovládají hned několik nástrojů; vedle obvyklých používají i ty historické a etnické. V rychlém sledu si samy vydaly dvě alba – No.1 (2007) a No.2 – Media Aetas (2008). Zlom pro ně znamenala účast v 5. ročníku soutěže Colours Talents, který naprosto suverénně vyhrály – odměnou jim pak bylo vydání třetího alba Tapas (2009) u Indies Scope, další početné koncerty, a nadšené reakce nejen žánrově vyhraněného publika. Chválou nešetřil ani publicista Jiří Moravčík: „Domácí album roku s evropskými parametry. Přiznejme si to… V nekonečně nepřetržité polohudbě kdejakým tlučcem do djembé považované za world music nakopali BraAgas všem zadek.“ Vedle sefardských, skandinávských či balkánských melodií a písní, které si upravují a přepracovávají i souběžně fungují stále jako interpretky historického hudebního materiálu – v kostýmech a především na komerčně pojatých akcích. Hrály už tak i při natolik odlišných příležitostech, jako je slavnostní zahájené MTF Zlatá Praha na jedné straně a slavnostním zahájení prodeje posledního dílu Harry Pottera na druhé. To jim ovšem dává dostatečnou svobodu a zajišťuje možnost častějšího vystupování.
01_braagas_1V poněkud zatuchávající škatulce world music jsou BraAgas rozhodně svěžím závanem. Nabízejí totiž hned několik podob, svou neobvyklou muzikalitu i nadprůměrné instrumentální schopnosti předkládají jako cosi samozřejmého. Jejich vystoupení jsou zcela živelná, podmanivá i zábavná zároveň. Spojují historii se současností i cizokrajné vůně s místními kořeny. Hrají ozvučeně i plně akusticky, a jak jejich letošní albová trojka naznačuje, nejsou jim proti mysli ani experimenty s elektronickými samply, což v tomto případě znamená další otevřené dveře. A to, že ještě zdaleka neřekly všechno, je víc než jisté.

Antonín Kocábek

http://magazinuni.cz/hudba/z-prizemi/braagas/#more-2572