v Brně či Galaxie ve Zlíně. Na albu je sedmnáct skladeb, ve kterých se mlsá čokoláda, cestuje po celém světě, hledají se štěňátka, slaví se narozeniny, dozvíte se koho otravují komáři, co žere pračka, kdo zasednul na louce kobylku nebo usnul u počítače, rapuje se s tučňáky, dozvíte se jak to dělají lidé z národa Čanki a na závěr usnete s ukolébavkou z Walesu. Triu 3B vypomohli na albu Jablkoň, Radůza, Čankišou, Tata bojs, Žamboši, Hm...,  a řada dalších.

Bibi: Ty naše brýle. To je paráda, co? Viděls nás v nich? Jak to říct… zkus si je nasadit… to je co? Když se přes ně koukáš, hned vypadáš božsky.

Protože hudba neposkytuje u dětí v současnosti tolik oblíbený „tči dé“ rozměr, nabízí toto album „tři bé“ brýle. Každý z hvězdného 3B tria má svůj vlastní design brýlí a ty budou jako vystřihovánka vždy v jedné (náhodně zvolené) verzi umístěny v obalu CD. Exklusivní digipack originálně ilustrovaný Rudolfem Brančovským obsahuje také 24 stránkový booklet se všemi texty.

Bongo: No, to je pravda, že máme občas problémy, teď zrovna nás naštvali organizátoři jedný nejmenovaný soutěže, protože se prý kreslený postavy nějak vylučujou z pravidel. Tak jsem jim tam napsal, že to jako neberem a že vznášíme protest, že se odvoláme k prezidentovi. A dopadlo to dobře!!!! Tady je vidět, že člověk se má ozvat proti bezpráví... Co? No, napsali, že to je irelevantní.

Album Bongo BonBoniéra pokračuje v řadě kvalitní hudby pro děti, kterou můžete u vydavatelství Indies Scope nalézt (např. Hrajeme si u maminky a Studánko rubínko Hradišťanu či alba Kašpárka v rohlíku a jiné).

bestBoy: Další plány jsou jednoduchý, my rozhodně nechceme zůstat na místě, my se vyvíjíme dál, to je jasný... Navíc teď se nám ozval jeden kámoš, Android, že prej pro nás má nějaký aplikace, … jsme to v kapele řešili a myslíme si, že to sedí.  Není vůbec marnej nápad bejt aplikovaný.
Bib: Přesně, já teorii nesnáším.
 
Křest alba se odehraje na Bongo festivalu 30.6.2011 v Brně

Album vydává Indies Scope ve spolupráci s rodinným zabavním parkem Bongo (www.bongobrno.cz)

 

twitter.com
www.facebook.com
www.myspace.com
 

Kdy jsi se rozhodl/rozhodla, že se staneš muzikantem?

Rozhodl jsem se ve 13ti letech, kdy jsem napsal svou první skladbu "Pochod pionýrů"... Zdeněk Král (Minach)

27. dubna 1985, kolem tři čtvrtě na pět odpoledne. Martin E. Kyšperský (Květy)

Já jsem se nerozhodla, že se stanu muzikantem. Ono to tak prostě vyplynulo. Chtěla jsem hrát a nebylo kde, tak jsem začala hrát na ulici do klobouku. Tam mě potkala Zuzana Navarová, dokopala na konzrvatoř, no a to už tak člověka nasměruje, že se obvykle pak začne živit muzikou. Radůza

Věděl jsem, že budu muzikantem až v okamžiku, kdy jsem si poprvé šáhl na kytaru. Nebo ona na mě? Nevím, někdy koncem základky. Dřív jsem se snažil, ale nedařilo se mi muzikantem stát. Našel jsem ve skříni trumpetu, ale byla mi zabavená ve škole. Pak foukací harmoniku, tu mi ve škole taky vzali... Jan Žamboch (Žamboši)

Nikdy jsem se pro to nerozhodl - navíc profesně vlastně muzikant nejsem, jen nadšený amatér. Jediný zlom, na který si tak vzpomínám: někdy v 17ti jsme zakládali první (poprockovou) kapelu a pochopitelně jsem tehdy chtěl, abychom se vytáhli před publikem. K čemuž vlastně nedošlo. Tedy: zahráli jsme párkrát, ale o nějakém vytížení nelze mluvit. Ale nám to tehdy připadalo skvělé:) Ivo Cicvárek

Rozhodl jsem se nedávno, před pár dny. Zatím jsem podepsal smlouvu jen na půl úvazku a uvidím, jak se mi to bude líbit. Třicetipětileté období před tímto rozhodnutím lze tedy nazvat dobou zrání k rozhodnutí stát se muzikantem prozatím na půl úvazku. Viktor Ekrt (Hm...)

Nevím jistě, který okamžik byl nejvíc určující. Možná filmy s Bažanty. Obzvlášť Velký bazar a Blázni ze stadionu. Dozvěděl jsem se, že to je ve skutečnosti kapela a úplně mě to nadchlo! Nevím, jestli jsem se chtěl vyloženě stát hudebníkem, ale rozhodně jsem chtěl být v kapele. Mardoša (Tata Bojs)

Rozhodovat jsem se nemusela. U nás doma se zpívávalo, se sestrami jsme chodily do folklorních i hudebních skupin, takže to tak přirozeně vyplynulo. Za muzikantku se ale moc nepovažuji. Raději zpívám, než hraju. Jiřina Šánová (Koňaboj)

Muzikantem jsem byl už jako dítě, když jsem mlátil kusem merkuru do dřevěné postýlky při poslechu Beatles a budu jím i ve chvíli, co budu ležet na kapačkách a mé srdce bude hrát na přístroje poslední písničku píp píp píp píp. Jako křesťan věřím, že se dostanu do nebe, takže i tam bych rád hrál v nějaké kapele. Ale kdo ví, co mi tam dají na práci... Klidně bych tam i něco natíral, to mě baví stejně. Ruda Brančovský (Poletíme?)

Hudba mě bavila hned od dětství. Jako úplně malé děcko jsem létal po kotárech s malými klacíky, které byly chvilku dirigentská palička a chvilku saxofon. Pak jsem hned od školy začal hrát na zobcovou flétnu. Jestli budu nebo nebudu muzikantem jsem se nerozmýšlel, prostě mě hudba bavil, a přitahovala... Tomáš Šenkyřík (Cymbelín)

Na podzim roku 1978 na koncertě Planetárium Václava Neckáře a skupiny Bacily. Karel Heřman (Čankišou)

 

 

mediální partněři:

       

 

 

 

 

 

 

 

v Brně či Galaxie ve Zlíně. Na albu je sedmnáct skladeb, ve kterých se mlsá čokoláda, cestuje po celém světě, hledají se štěňátka, slaví se narozeniny, dozvíte se koho otravují komáři, co žere pračka, kdo zasednul na louce kobylku nebo usnul u počítače, rapuje se s tučňáky, dozvíte se jak to dělají lidé z národa Čanki a na závěr usnete s ukolébavkou z Walesu. Triu 3B vypomohli na albu Jablkoň, Radůza, Čankišou, Tata bojs, Žamboši, Hm...,  a řada dalších.

Bibi: Ty naše brýle. To je paráda, co? Viděls nás v nich? Jak to říct… zkus si je nasadit… to je co? Když se přes ně koukáš, hned vypadáš božsky.

Protože hudba neposkytuje u dětí v současnosti tolik oblíbený „tči dé“ rozměr, nabízí toto album „tři bé“ brýle. Každý z hvězdného 3B tria má svůj vlastní design brýlí a ty budou jako vystřihovánka vždy v jedné (náhodně zvolené) verzi umístěny v obalu CD. Exklusivní digipack originálně ilustrovaný Rudolfem Brančovským obsahuje také 24 stránkový booklet se všemi texty.

Bongo: No, to je pravda, že máme občas problémy, teď zrovna nás naštvali organizátoři jedný nejmenovaný soutěže, protože se prý kreslený postavy nějak vylučujou z pravidel. Tak jsem jim tam napsal, že to jako neberem a že vznášíme protest, že se odvoláme k prezidentovi. A dopadlo to dobře!!!! Tady je vidět, že člověk se má ozvat proti bezpráví... Co? No, napsali, že to je irelevantní.

Album Bongo BonBoniéra pokračuje v řadě kvalitní hudby pro děti, kterou můžete u vydavatelství Indies Scope nalézt (např. Hrajeme si u maminky a Studánko rubínko Hradišťanu či alba Kašpárka v rohlíku a jiné).

bestBoy: Další plány jsou jednoduchý, my rozhodně nechceme zůstat na místě, my se vyvíjíme dál, to je jasný... Navíc teď se nám ozval jeden kámoš, Android, že prej pro nás má nějaký aplikace, … jsme to v kapele řešili a myslíme si, že to sedí.  Není vůbec marnej nápad bejt aplikovaný.
Bib: Přesně, já teorii nesnáším.
 
Křest alba se odehraje na Bongo festivalu 30.6.2011 v Brně

Album vydává Indies Scope ve spolupráci s rodinným zabavním parkem Bongo (www.bongobrno.cz)

 

twitter.com
www.facebook.com
www.myspace.com
 

Kdy jsi se rozhodl/rozhodla, že se staneš muzikantem?

Rozhodl jsem se ve 13ti letech, kdy jsem napsal svou první skladbu "Pochod pionýrů"... Zdeněk Král (Minach)

27. dubna 1985, kolem tři čtvrtě na pět odpoledne. Martin E. Kyšperský (Květy)

Já jsem se nerozhodla, že se stanu muzikantem. Ono to tak prostě vyplynulo. Chtěla jsem hrát a nebylo kde, tak jsem začala hrát na ulici do klobouku. Tam mě potkala Zuzana Navarová, dokopala na konzrvatoř, no a to už tak člověka nasměruje, že se obvykle pak začne živit muzikou. Radůza

Věděl jsem, že budu muzikantem až v okamžiku, kdy jsem si poprvé šáhl na kytaru. Nebo ona na mě? Nevím, někdy koncem základky. Dřív jsem se snažil, ale nedařilo se mi muzikantem stát. Našel jsem ve skříni trumpetu, ale byla mi zabavená ve škole. Pak foukací harmoniku, tu mi ve škole taky vzali... Jan Žamboch (Žamboši)

Nikdy jsem se pro to nerozhodl - navíc profesně vlastně muzikant nejsem, jen nadšený amatér. Jediný zlom, na který si tak vzpomínám: někdy v 17ti jsme zakládali první (poprockovou) kapelu a pochopitelně jsem tehdy chtěl, abychom se vytáhli před publikem. K čemuž vlastně nedošlo. Tedy: zahráli jsme párkrát, ale o nějakém vytížení nelze mluvit. Ale nám to tehdy připadalo skvělé:) Ivo Cicvárek

Rozhodl jsem se nedávno, před pár dny. Zatím jsem podepsal smlouvu jen na půl úvazku a uvidím, jak se mi to bude líbit. Třicetipětileté období před tímto rozhodnutím lze tedy nazvat dobou zrání k rozhodnutí stát se muzikantem prozatím na půl úvazku. Viktor Ekrt (Hm...)

Nevím jistě, který okamžik byl nejvíc určující. Možná filmy s Bažanty. Obzvlášť Velký bazar a Blázni ze stadionu. Dozvěděl jsem se, že to je ve skutečnosti kapela a úplně mě to nadchlo! Nevím, jestli jsem se chtěl vyloženě stát hudebníkem, ale rozhodně jsem chtěl být v kapele. Mardoša (Tata Bojs)

Rozhodovat jsem se nemusela. U nás doma se zpívávalo, se sestrami jsme chodily do folklorních i hudebních skupin, takže to tak přirozeně vyplynulo. Za muzikantku se ale moc nepovažuji. Raději zpívám, než hraju. Jiřina Šánová (Koňaboj)

Muzikantem jsem byl už jako dítě, když jsem mlátil kusem merkuru do dřevěné postýlky při poslechu Beatles a budu jím i ve chvíli, co budu ležet na kapačkách a mé srdce bude hrát na přístroje poslední písničku píp píp píp píp. Jako křesťan věřím, že se dostanu do nebe, takže i tam bych rád hrál v nějaké kapele. Ale kdo ví, co mi tam dají na práci... Klidně bych tam i něco natíral, to mě baví stejně. Ruda Brančovský (Poletíme?)

Hudba mě bavila hned od dětství. Jako úplně malé děcko jsem létal po kotárech s malými klacíky, které byly chvilku dirigentská palička a chvilku saxofon. Pak jsem hned od školy začal hrát na zobcovou flétnu. Jestli budu nebo nebudu muzikantem jsem se nerozmýšlel, prostě mě hudba bavil, a přitahovala... Tomáš Šenkyřík (Cymbelín)

Na podzim roku 1978 na koncertě Planetárium Václava Neckáře a skupiny Bacily. Karel Heřman (Čankišou)

 

 

mediální partněři: