Macht. Společně pak tento kvartet vytvořil originální barvitou nahrávku, která v bohaté diskografii Vladimíra Václavka určitě vynikne.

„Nahrávání začalo úplně z čisté vody. Sešli jsme se u Fridera ve studiu a improvizovali. Z improvizací potom vykrystalizovaly písně a stejně tak to bylo i s texty. Všechno vznikalo naživo, na místě. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme a co vznikne. O to vetší jsme měli radost, když byla nahrávka hotová.“ říká Vladimír Václavek ke vzniku desky.


Pokud neznáte Vladimíra Václavka, pravděpodobně jste nikdy neslyšeli o alternativní hudbě. Václavek přes dvacet let totiž patří k tomu nejlepšímu, co česká alternativní scéna nabízí. Vedle Pavla Fajta nebo Ivy Bittové byl jedním z tvůrců brněnské alternativy. V posledních letech nahrával spíše sólová alba (CD Písně nepísně - 2003, Ingwe - 2005), ale již to předcházející „Život je pulsující píseň“ (2007) natočil s Milošem Dvořáčkem. Zahraniční spolupráce vznikla díky iniciativě Friedera Zimmermanna. „Impuls přišel od Friedera, který se s námi spojil přes Myspace. Potom jsme se setkali v Praze na našem koncertu a spřátelili jsme se. A odtud byl už jen krůček ke společné práci.“ vysvětluje spolupráci Václavek.

Frieder Zimmermann je nejen velmi vyhledávaným skladatelem scénické hudby, kterou dělal k řadě dokumentů, divadelních či rozhlasových her, ale i vynikajícím kytaristou (žákem Roberta Frippa). Právě spojení Vladimíra Václavka s ním přineslo nebývalé jiskření a výsledkem jsou skladby, které místy až evokují éru legendární kapely Dunaj. „Toto album je společná práce a ta rocková hudba ve mně samozřejmě stále je. Je to můj hudební jazyk, jen teď byl trochu stranou.“ komentuje Václavek místy hutnější styl současné nahrávky. Na rozdíl od Dunaje nabízí nová deska množství perkusí a bicích, což je samozřejmě způsobeno hned dvojící bubeníků. Matthias Macht se originálním způsobem doplňuje s Milošem Dvořáčkem a vytvářejí společně skvělé rytmické plochy, které se prolínají a některé snivé skladby ženou neúprosně rockově vpřed.

„Edel znamená něco jako vznešený, vzácný, drahocenný... Je to o kvalitě, myslím tím energetickou kvalitu, kterou jsme chtěli, aby naše hudba obsahovala. Já už mám dost morbidity, které je umění plné a chci čerpat z úplně jiných zdrojů.“ říká Vladimír Václavek.

Václavek na svých albech velmi rád zhudebňoval básně např. Bohuslava Reynka či Antonína Přidala. Na albu Edel ale upustil od hledání cizích básnických textů a použil texty vlastní nebo Tanji Ebeling. „Poslední období sahám v textech do vlastních zdrojů. A necítili jsme, že by všechny písně musely být otextovaný. Nechali jsme tomu volny průběh a ta hudba si sama řekla, co potřebuje.“

Album Edel je zajímavým pokračováním na hudební cestě, kterou osobitý muzikant a skladatel Vladimír Václavek započal svým prvním sólovým albem „Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj“. Ale i přesto, že je ta cesta klikatá a plná překvapení, má hudba Vladimíra Václavka stále co říct.

Macht. Společně pak tento kvartet vytvořil originální barvitou nahrávku, která v bohaté diskografii Vladimíra Václavka určitě vynikne.

„Nahrávání začalo úplně z čisté vody. Sešli jsme se u Fridera ve studiu a improvizovali. Z improvizací potom vykrystalizovaly písně a stejně tak to bylo i s texty. Všechno vznikalo naživo, na místě. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme a co vznikne. O to vetší jsme měli radost, když byla nahrávka hotová.“ říká Vladimír Václavek ke vzniku desky.


Pokud neznáte Vladimíra Václavka, pravděpodobně jste nikdy neslyšeli o alternativní hudbě. Václavek přes dvacet let totiž patří k tomu nejlepšímu, co česká alternativní scéna nabízí. Vedle Pavla Fajta nebo Ivy Bittové byl jedním z tvůrců brněnské alternativy. V posledních letech nahrával spíše sólová alba (CD Písně nepísně - 2003, Ingwe - 2005), ale již to předcházející „Život je pulsující píseň“ (2007) natočil s Milošem Dvořáčkem. Zahraniční spolupráce vznikla díky iniciativě Friedera Zimmermanna. „Impuls přišel od Friedera, který se s námi spojil přes Myspace. Potom jsme se setkali v Praze na našem koncertu a spřátelili jsme se. A odtud byl už jen krůček ke společné práci.“ vysvětluje spolupráci Václavek.

Frieder Zimmermann je nejen velmi vyhledávaným skladatelem scénické hudby, kterou dělal k řadě dokumentů, divadelních či rozhlasových her, ale i vynikajícím kytaristou (žákem Roberta Frippa). Právě spojení Vladimíra Václavka s ním přineslo nebývalé jiskření a výsledkem jsou skladby, které místy až evokují éru legendární kapely Dunaj. „Toto album je společná práce a ta rocková hudba ve mně samozřejmě stále je. Je to můj hudební jazyk, jen teď byl trochu stranou.“ komentuje Václavek místy hutnější styl současné nahrávky. Na rozdíl od Dunaje nabízí nová deska množství perkusí a bicích, což je samozřejmě způsobeno hned dvojící bubeníků. Matthias Macht se originálním způsobem doplňuje s Milošem Dvořáčkem a vytvářejí společně skvělé rytmické plochy, které se prolínají a některé snivé skladby ženou neúprosně rockově vpřed.

„Edel znamená něco jako vznešený, vzácný, drahocenný... Je to o kvalitě, myslím tím energetickou kvalitu, kterou jsme chtěli, aby naše hudba obsahovala. Já už mám dost morbidity, které je umění plné a chci čerpat z úplně jiných zdrojů.“ říká Vladimír Václavek.

Václavek na svých albech velmi rád zhudebňoval básně např. Bohuslava Reynka či Antonína Přidala. Na albu Edel ale upustil od hledání cizích básnických textů a použil texty vlastní nebo Tanji Ebeling. „Poslední období sahám v textech do vlastních zdrojů. A necítili jsme, že by všechny písně musely být otextovaný. Nechali jsme tomu volny průběh a ta hudba si sama řekla, co potřebuje.“

Album Edel je zajímavým pokračováním na hudební cestě, kterou osobitý muzikant a skladatel Vladimír Václavek započal svým prvním sólovým albem „Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj“. Ale i přesto, že je ta cesta klikatá a plná překvapení, má hudba Vladimíra Václavka stále co říct.