will be available in english soon... Czech translation follows
SLOVANSKÉ TRADICIONÁLY
Po albech Hodovnice (2001) a Do tanca (2003), na nichž se objevují konkrétní lidové moravské a slezské písně doplněné několika tituly složenými ve stejném duchu Tomášem Kočkem, vydává letos Indies Records album TOMÁŠ KOČKO & ORCHESTR – POPLÓR, kde je koncepce výběru skladeb poněkud jiná. Je tu sedm písní uváděných jako národní tradicionály (český, moravský, polský, srbský, ruský, slezský a beskydský) doplněných o dvě písně Tomášovy – Severská a Pohanská. Autenticitu tradicionálu mohu posoudit vlastně jen toho moravského, protože to je písnička Hádala se duše s tělem, kterou pro širší posluchačskou veřejnost objevil už před více než třiceti lety Jaroslav Hutka. Zde je ovšem doprovod bohatší než pouhá kytara, tu doplňuje nejen rytmika, ale také cimbál Dalibora Štrunce a housle a viola Libuše Černé. Tradicionál český působí velmi úsměvně, protože text, v němž se jakýsi mládenec holedbá svými úspěchy u "hezkých černovokých holek" je rámován doprovodem silně inspirovaným melodií Kecalovy árie o dívce co má dukáty, a chalupu, a chalupu... V nástrojovém obsazení zní vedle kytar, rytmiky a smyčců také trubka, která dodává závěru skladby docela jazzový nádech. Písnička polská je sice zpívána v řeči našich severních sousedů, ale podle rytmu bychom ji asi lokalizovali do končin poněkud exotičtějších. Zajímavá je píseň označená jako srbská. Ve zpívané části interpretuje Ivana Vaňková hezkou moravskou baladu o tom, jak "děvečka zabila svého galána", což je téma samozřejmě nadnárodní, aby se po poslední sloce tempo bohatě nástrojově obsazené doprovodné skupiny podstatně zrychlilo a hudba získala pravé balkánské ladění. Za pozornost určitě stojí také slezský text o topící se bídě, který je interpretován ve stylu, který by se dal charakterizovat jako soulový šanson, který je na chvíli vystřídán valčíčkem. Závěrečná beskydská je vlastně Beskyd-ska, a text písně o Valaších je lehce pozměněn na: Dú Valaši dú/ až do Katmandů/jeden nese česnek/ druhý nese pepřek/ třetí good vodu. V dalším textu je také řeč o píšťalce koncovce, na kterou Tomáš v této velmi rytmizované písničce spolu s mnoha dalšími nástroji hraje. Z oněch dvou Tomášových písní zpívá v Severské autor spolu s Helenou Macháčkovou a Ivanou Vaňkovou text o propojení člověka s přírodou, zatímco Pohanská je příběh unaveného bojovníka, kde vedle Tomáše zpívá také Hana Nogolová. Doprovod obou písní je instrumentálně velmi bohatý, takže závěry znějí až monumentálně. Po albech předchozí přináší Tomáš Kočko další způsob jak zpracovat folklorní náměty, aby vznikla nová kvalita, i když někdo může namítnout, že folklor v původní podobě je záležitost natolik silná a kvalitní, že žádné nové kabáty nepotřebuje. Ale to je samozřejmě věc názoru.