will be available in english soon... Czech translation follows
Nemaj´ to snadný, dévočky s garmóškou. Když už v souvislosti s nimi nepadnou jména Radůza a Sylvie Krobová, objeví se alespoň Čert či Koubek. Půjde se tomu u Jany Vébrové a jejího překvapivého alba Kykyrý vyhnout?
Polívku horkou z vráňat,
srká můj starej při dříví nejradši...
(Až mě vraní mrtvice)
Od kdy ženský zpívaj´ kykyrý? Není to doména kohoutů, a ne sle...? No tě pic. To je ale pěkně blbej začátek recky debutu mladé písničkářky, dívky z větrného mlýna.
Tak jinak. Na Janě Vébrové ze severu Čech mi vadí její zakřiknutost. Není to případ desky, kde jí heligonka po dědovi ZNÍ, hraje do tance i tvoří kulisu slov, kulisu poezie. Ani ona tu není pískle, i když o ptáčcích zhusta zpívá. Nemocným hlasem křičí. Dští síru. Zpívá o smrtce z orloje (Tostese spletla). Hladí smirkem. Trpí do mikrofonu. Díky Bohu. Ale živě působí nesměle. Zažili jsme to na křtícím přátelském turné s Trabandem i v Noci s Andělem. Při povídání ji moc nebylo slyšet, no snad se to dá naučit. Bylo by škoda, aby na nesmělost dojel takový talent.
Její harmonika je i rytmický nástroj, alespoň v Kykyrý – první písničce kterou kdy složila a která album otevírá – hraje skoro do skoku. Je tu správně dryáčnická s pár slovy francouzsky, i když zpívá jak proměnili máslo v margarín. Zná být posmutněle lidová, její Holůbek má pěknou atmosféru a slova ze života. Stokrát omleté téma – milý ji opustil a nechal s děckem – zas udělané jinak. Pěkná je i lidová mordýřská Maryčka Lagrónova, její smutné volné pokračování. Tradičně čertovsky naopak zní Janina heligonka v Čertících. Kdo mi poví o čem jsou?
Co to děláte? To studí a píchá!
Dejte to pryč...
(Tostese spletla)
Jana vyzpívá i drama, někdy z ní létají slova opřekot (Louda). V písni o divokých husách (Husy) je ovšem romantická. A když ze sebe vyrazí slovo KEJhají, jakoby se k nim přidala. Je jednou z nich. Roztáhne ruce a odlétá na jih, neslyšně (s nimi) mává křídly, neslyšně mizí. Opět pěkná nálada, ta dívka umí. Jen by možná nebylo od věci zeptat se jí, jak to má s těmi ptáky, ptáčky, holátky a další (ne)opeřenou štěbetavou havětí. Zdá se, že je vším tím ptačím světem a jeho peřím, lety, křídly a zobáčky fascinovaná. A já jí to žeru, užívám si s ní. A to i díky Ivanu Acherovi v roli producenta, spoluhráče i autora pár písní.
Takhle už mi nechoď domů,
celej od krve – šmejde,
to snad až ti sama
pustím žilou jen vejdeš
nakopu ti dneska prdel,
vona tě přejde, tohle dál nepude...
(Tažné ptačice)
Radůze – k té má někdy i drsná Vébrovka blíž než ke klidnější a temnější Sylvii Krobové, hrající i na klavír – vyrostla konkurence. Už proto, že některé skladby z Kykyrý jakoby pocházely z divadelního představení. Třeba středověce hospodská KchómHía. J. V. je však trochu i retro. Ani Radka, právě kojící chlapečka Attilu, přece nemá patent na francouzskou náladu písniček. Ale dáma ze mlýna na severu jde dál. Když se k ní ve třech písních přidá Miloš Dvořáček s bicími a perkusemi (a zavřete oči), jakoby se vrátil Fajt s Bittovou. Pěkné vzpomínání, pěkný rachot na písničkářku. Radost ze změny, hudba jde jinam a výš. Ale s návratem zpěvačky jen s harmonikou (Buřtguláš i Kloudná písnička) nic nepadá. Na to je Jana příliš velká osobnost. Je dobrá. Přichází její čas? Už je tu.
Pozn.: Kykyrý není její debut. Album Jana Vébrová: Live Brno, točené 7. března 2006 na Skleněné louce, vydal underground label Ears & Wind Rec. Má 28 minut a písničky Nelekej, Buřtguláš, Čertíci, Husy/Odlety, To jste se spletla, Loudá, Margarín (Kykyrý) i Plátem/Písnička.
90%
http://www.freemusic.cz/clanky/5600-jana-vebrova-kykyry.html