will be available in english soon... Czech translation follows
Když se teď v noci vracíváš z party a večírků domů, bývá už pořádná zima. Na severu Moravy je při tom většinou všude kolem i šedivý opar, který dusí celá města. Vidíš ho, jak se zlověstně line kolem světel nočních lamp, vidíš, jak je je ho plný vzduch, dýcháš ho a cítíš jeho divný smrad. Ne, noční mlha to není. Rákosníček i víly odsud žijí kurevsky daleko. To, co halí tvoje město do ještě větší temnoty je prostě smog. Špína, která dělá noc ještě temnější, než by měla být. Pokud ale při tom všem třeba vedeš za ruku a jdeš domů s někým, koho máš rád nebo miluješ, tak pod touhle temnotou zároveň vnímáš a cítíš tep vřelého a silně bijícího srdce toho druhého a je ti prostě i takhle fajn.
Hodně podobně působí i hudba z nové desky "Zeroth" kapely Luno, která právě vyšla u labelu Indies Scope. Temnota a aranže místy syrově ohlodané skoro na kost. Atmosféru písní tvoří mnohdy základní tep rytmiky, kterou k dokonalosti dovádí stroze použité další nástroje a nad tím vším se klene vše vedoucí hlas zpěvačky Emy Brabcové. V jednoduchosti je síla! Tahle mantra platí v hudbě stále a kapele Luno se tentokrát při aranžování jejich temně popových písniček s trip-hopově působící mlhovinou vyplatila dokonale.
Luno má ale pořád potenciál psát zároveň hodně silné melodie. A ty pak vytvářejí výše popsanou atmosférou parádní kontrast. Mlha a pak najednou zlom a rozjasnění. Třeba v titulním songu alba.
Na Luno je ale sympatické i to, že tyhle své zbraně a prostředky, které i z temných songů dělají vlastně hodně příjemné a líbivé písničky, nepoužívá okatě a v prvním plánu. Ani náhodou! Celá deska začíná naopak skladbami, kde temná stránka má jako by navrch a jejich vřelost a síla je ukrytá pod touhle stroze tmavou krustou. Teprve pak se "Zeroth" začíná jemně rozjasňovat a melodie dalších písní jsou jako by vždy o stupínek vřelejší a přívětivější. A jako bonus navíc ti kapela nechala i prostor pro postupné objevování a překvapení. Třeba ten jazzující zlom v "Heart Cavernoma" nebo parádně našlápnutý refrén v již zmíněné titulní "Zeroth".
Šmity, Ema a spol zkrátka na "Zeroth" vyzráli v hodně silnou a sebevědomou kapelu, která dokáže zcela přirozeně a příjemně dělat v podstatě obyčejné písničky. Písničky, které ale díky jejich kompozicím, zvuku, preciznosti při používání živých nástrojů i elektronických zvuků a ruchů kolem, znějí zároveň neobyčejně a působivě. Standart? Nikoli. Nadprůměr! A už teď se těším, kam tihle šikulové povedou svou kapelu dál. No a mimochodem, to, co znamená heslo Eurovox v životopise Luno, tak to jsem raději ani dál nezjišťoval... Heslo "Zeroth" zní totiž mnohem přitažlivěji a lépe.
---
V jednoduchosti je síla! Tahle mantra platí v hudbě stále a kapele Luno se tentokrát při aranžování jejich temně popových písniček s trip-hopově působící mlhovinou vyplatila dokonale.
---
6/7
Richard Kutěj