Zimomriavky jsou tím, co Francouzi nazývají „la chair de poule“, tedy husí kůží (když už jsme u těch světových jazyků). V okamžiku, kdy si toto uvědomíme, musíme být vděčni výtvarníkovi bookletu, že se pro grafický návrh rozhodl použít raději motivy chladu a mrazu. Musím říci, že tak originální řešení se nevídá často. Vzhledem k tomu, že booklet je celý bílý, rozhoduje o čitelnosti textů písní pouze jemný rozdíl v lesku a matu textu, respektive podkladu. Navíc se v průhledné krabičce přesýpají (plastové) úlomky ledu, takže nemůže být pochyb o tom, že je CD určeno především ke hraní. A hraje výborně. Od minulého alba Balada pro Bardotku Minach vykročili z bezpečí akustického provedení a svěřili výsledek nového CD vždy nejisté elektronice. Podobně, jako nás kdysi Tara Fuki překvapily (jedná se přece o dvě dámy-violoncellistky) elektronickými zvuky z dílny Maria Buzziho na svém albu Kapka, tak i Zdeněk Král s Marianou Chmelařovou (zpěv, pohyb) tentokrát neodolali vábení techniky a rozšířili svoji trojici (zapomněli jsme ještě na basistu Jaroslava Panuše) o elektrickou kytaru Ivana Manolova. Místy temné až existenciální zvuky jeho kytary posunují písně do daleko snovější a ireálnější polohy než obvykle. Ten kdo zná roztomile naivní a zároveň mrazivé šansony (i když jsem poněkud v rozpacích použít tak jednoznačného označení) Zdeňka Krále, bude možná překvapen posunem až někam k lynchovské hudbě Antonia Badalamentiho. Jakákoliv připodobnění a kategorizace samozřejmě selhávají, protože ustálené kategorie můžeme aplikovat na „mrtvou“ hudbu. Tahle svoje označení zatím hledá. A když ho nenajde, nevadí. V podobném duchu se vyslovil i Petr Váša, když CD křtil 17. dubna na koncertě v brněnském hudebním klubu Metro. Skutečně, jakákoliv snaha zařadit někam písně Zdeňka Krále je marná. Jeho oscilace mezi šansonem, jazzovým a rockovým songem, od temných baladických poloh až po funkové jsou zkrátka těžko identifikovatelné. Nástrojové složení je také, díky přizvaným hostům – Johnny Jůdl (fagot), Richard Hora (trubka) a Petr Mikšovič (cajon) – značně variabilní. Samostatnou kapitolou alba jsou texty, které jsou podle mého názoru samostatně funkční jako poezie. Zejména svým imaginativním potenciálem a dobře dávkovaným emocím, které hudba Zdeňka Krále dotváří v neobyčejný celek. Mám teď na mysli především texty Štěpána Rusína, který je spolu s Richardem Procházkou uveden jako autor grafické stránky „mrazivého“ bookletu. Dovolím si ocitovat text jeho básně/písně V roletě zaskřípe. V roletě zaskřípe, dům zkřehle zívne / snad sen se líhne, před dnem se skryl / jen schody zabručí, znavené nocí / spal na nich kdosi, sen po něm zbyl / micka tu misku má, z přítmí přiláká / mléko tuláka, kdysi jej pil. V žádném případě ovšem nechci stavět na jinou úroveň text Zdeňka Krále, Ivy Klestilové, Maria Buzziho, Petry Kovářové a Jiřího Jelínka. Zatímco předcházející album Minach nazvané Balada pro Bardotku byla vydána v roce 2004 vydavatelstvím Možnosti, Zimomriavky už zřejmě zasáhnou širší publikum díky přičinění vydavatele, kterým je Indies Scope.


Martin Flašar

http://www.jazzdnes.cz/index.php?jazz=1&artcl_id=844&rub_id=