Tvůrčí oslava buranství

Jaromír Švejdík je znám jako zpěvák kapely Priessnitz či příležitostného seskupení Umakart i jako autor komiksů. V projektu Jaromír 99 & The Bombers obě profese spojil. Nedávno vydané, v podstatě sólové album koncipoval coby soundtrack ke svému novému komiksu Bomber.
 

Jednotlivé písně děj komiksu dokreslují, ovšem fungují i samostatně. Album má spád, nabízí jednoduché, zpěvné melodie a sérii krátkých příběhů ze života, které si může posluchač snadno „vizualizovat“ po svém.

Švejdík zvolil převážně akustický doprovod, zpěv podkládá kytarou, pohvízdáváním, banjem či všemožným dupáním a boucháním. Vypomáhá mu dvojice nemuzikantů neboli seskupení The Bombers. Novinář a spisovatel Jaroslav Rudiš (Švejdíkův spoluautor série o Aloisovi Nebelovi) „trochu hraje a nehraje na klávesy“ a vydavatel Joachim Dvořák (majitel nakladatelství Labyrint, zde vystupuje pod pseudonymem Joe Kater) se přidává s kytarou.

Sami sebe označují pánové jako „komiksovou Lo-Fi 2D kapelu“. Chcete-li překlad, tak snad svérázný hospodský folkový šraml, ve kterém každý, na koho nezbyla kytara, alespoň klepe do stolu lžící v hybných dupárnách nebo pobroukává do táhlých balad. Rozjetou partu jistí multiistrumentalista Ondřej Ježek, v jehož studiu se deska natáčela.

Jakoukoliv výtku vůči muzikantským prohřeškům či odrhovačkové jednoduchosti některých písní odrazil Jaromír Švejdík rafinovaně již předem: „The Bombers jsou buranští a živelní. Se špatným, špinavým zvukem. Dbáme daleko více o image, než je u českých skupin běžné. Někdy nám ulítne rytmus, nebo se nesejdou akordy. Ale hrajeme pro radost. Nejde nám tolik o formu, jako o obsah, ostré střihy, hru s nadsázkou.“ Nelze protestovat. Ačkoliv samotná kapela vznikla ku potěše protagonistů, neznamená to, že samotné písně jsou radostné. Často právě naopak, jak si žádal děj komiksu. Dojde i na vraždu a úvodní skladba „Tak jo“ aspiruje u autora recenze na sebedestruktivní hit nastávající zimy.

Pokud měl být projekt Jaromír 99 & The Bombers úmyslně buranský, nelze než uznat buranství jako obdivuhodný tvůrčí přístup. Po pravdě „buranství“ je spíš intelektuální až na půdu. Ovšem právě v paradoxech si Jaromír a spol. libují. Radost libovat si s nimi.

Tomáš S. Polívka
 

http://www.denik.cz/recenze/buranstvi_kultura_20080105.html