Jesenický bard, jak ho ještě neznáte

Rok po výborném "Stereu" mateřských Priessnitz vychází další deska, na které hraje hlavní roli Jaromír Švejdík. Není to další řadovka jeho kapely ani nová placka projektu Umakart. Tentokrát jde o nefalšované sólové album, první v Jaromírově dlouhé muzikantské kariéře.


Hudební veřejnost a především jeho fanoušci si za poslední léta zvykli, že na cokoliv Jaromír šáhne, to se povede. Koncertní nahrávkou "Playlist" počínaje a umakartovským "Manuálem" či nádražáckým komiksem "Alois Nebel" konče. Letos Švejdík nakreslil další komiks s názvem "Bomber" a rozhodl se pro originální zpestření: vydal k němu i soudtrack. Obklopil se kamarády Jardou Rudišem (klávesy) a Joe Katerem (kytara) a založil hudební projekt Jaromír 99 & The Bombers (MySpace.com). Nejprve hráli písničky Umakartu, ale později začal Jaromír skládat nové písně. Ty nyní tvoří jeho desku nebo, chcete-li, debutové eponymní album jeho nového projektu. Fakt je ten, že desku lze považovat za Švejdíkovu sólovku: všechny písně i texty jsou jeho (vyjma drobných výpomocí Jardy Rudiše) a je také podepsán pod téměř všemi nástroji a zvuky, které na placce uslyšíte - od kytary až po bouchání do stolu.
Pokud patříte mezi fanoušky jesenického barda, budete u poslechu jeho aktuálního počinu překvapeni. A jestliže se vám už Umakart zdál na míle vzdálený tomu, co hraje se svou domovskou kapelou, bude to pro vás přímo šok. Bombeři jsou totiž ještě o několik koňských délek jinde. Jaromír v několika málo rozhovorech uvedl, že Bombers neumí na nic hrát a označil tak (možná nechtěně) kapelu za naprosté lůzry. Je to ale přesně naopak. První deska Bombers je totiž po čertech těžká a složitá. Ani ne tak co do architektury písní, ale po textové a aranžérské stránce. Má přesně tolik vrstev, kolik jich má historie sudetských Jeseníků, odkud je v písních cítit jasná inspirace. Původní německé obyvatelstvo žijící s tím českým a poté hitparáda kotrmelců a přemetů, které evokují roky jako 1945, 1948, 1968 nebo 1989. To vše v písních najdete. Bolest, deziluzi z lásky, trauma ze stěhování, vyhnanství, nezahojené rány, nevyřešené problémy z minula, strach z jejich vyplavání na povrch. Necelých čtyřicet minut hudby vás do sebe vtáhne a nutí nad tím vším přemýšlet. Třeba jakou má souvislost "Láska" se smrtí Františkova dědy v komiksu. Ano, s deskou je provázána i její komiksová předloha, ale nutně ji k poslechu Jaromírovy novinky znát nepotřebujete.
Švejdík na ní střídá několik poloh. Jednou je zasněný poutník, procházející se přírodou, jindy intelektuál - pozorovatel, který chodí na jedno pivo, a pak typický hospodský štamgast. V hospodě ale skončí vždy, i když se vrátí z přírody. Občas je tak z desky cítit pach tlačenky s cibulí, piva a velkého rumu, jindy naivní snění o lepších zítřcích; jindy snaha utopit bolest právě v tichu přírody. Jsou to sice Švejdíkovy tradiční motivy, ale pořád s nimi pracuje dobře a pořád jsou přesvědčivé a působivé.
Přiznám se, že pro mě bylo těžké do desky proniknout a všechny její vrstvy rozklíčovat. Sarkastický "Mladej", takřka janotovský "Strom", emotivní a dojemná "Bezejmenná" nebo "Praděd", který zní, jako by si Priessnitz potykali s Radiohead a který vás fakt donutí otevřít si flašku. Do toho spousta ruchů, etno vokálů, špinavý zvuk. A když to čekáte nejmíň, ozve se mrazivé a korunu temnosti nasazující cello. Švejdík zkrátka překvapuje a nemůžete si u něj být ničím jistí. Dohromady předkládá složitý, nejednotný, velice neuchopitelný, ale zároveň sympaticky upřímný celek.

7/10

http://musicserver.cz/clanek/20926/Jaromir-99-The-Bombers-Jaromir-99-The-Bombers/