Původně folková, dnes spíše folkroková skupina Hukl odvážně a takřka mišíkovsky vstoupila do vod poezie. Verše Bohuslava Reynka zpracovává citlivě, i když konzervativně. Snaží se, aby hudba podpořila významy či nálady slov, navíc se jí podařilo navléknout Reynkovým veršům případná aranžmá. Velmi znatelné je to v pomalých, komornějších skladbách jako Vzpomínka na samotu nebo v písni Mžení v prosinci, již krásně vyzpívaly housle a flétny. Melancholie se přimyká k Reynkovým veršům nejlépe, ovšem skladba Vánoce 1970 by se mohla obejít bez provařených rolniček. Komorní tóny ostatních nástrojů jsou dostatečně nosné. Tahle deska je velmi cenná. Hukl jde daleko za obvyklé instrumentální ilustrování básní. Kapela z nich vytváří krystalicky nové písně, melodie hledá uvnitř Reynkových veršů a v mnoha z jedenadvaceti skladeb je skutečně nachází. A jde s nimi přímo k posluchačovu srdci, rozhodně také díky zpěvu Petra Hudce. I když hudební zpracování není objevné, folková archaičnost a pomalá tempa se k Reynkově poezii hodí. Podobně jako Mišík ve Václavu Hraběti, tak se muzikanti z kapely Hukl a jejich hosté našli v Reynkovi.

Vladimír Vlasák – Music 09/07