will be available in english soon... Czech translation follows

IVA BITTOVÁ & BANG ON A CAN - ELIDA

Iva Bittová natočila společně s proslulými Bang on a Can na druhé straně Atlantiku album vyzrálé, soudržné, i když pro mnohé posluchače možná až poněkud akademicky odtažité. Oproti některým jejím ambiciózním projektům z posledních let však zní skutečně více než přesvědčivě. Ať se již na tvorbu Ivy Bittové díváme jakkoliv, rozhodně ji nemůžeme vyčítat snahu o neustálé hledání nových výrazových poloh a prostředků. Svůj někdejší temperament dala do „služeb avantgardních výbojů“, postupně vystřídala polohy komornější i orchestrální, větší či menší ohlasy folklórních vlivů s nádechem jazzu, klasiky ale třeba i taneční hudby. Její charakteristický rukopis však naštěstí zůstává stále nezaměnitelný. I na svém nejnovějším albu, jež natočila společně s americkým souborem soudobé hudby Bang on a Can, nás přesvědčuje o tom, proč je tolik obdivovanou osobností u nás i za hranicemi. Převážnou část svých koncertních aktivit posledních několika měsíců představila především v zahraničí a své víceméně „vážnohudební“ trendy dovršila natočením společného alba s nesmírně vyzrálou skupinou, mající na svém kontě spolupráci či nastudování děl takových autorů jakými jsou Morton Feldman, Harry Partch, Philip Glass či Brian Eno. Pakliže řada předešlých alb Ivy Bittové byla především naplno popuštěnou uzdou jejího temperamentu a expresivity, na albu Elida, jež u nás vychází exklusivně v licenci americké značky Cantaloupe Music (navíc v duchu svého názvu v podobě kulatého digipacku evokujícího krabičku na mýdlo), se ji dočkáme v o poznání komornější podobě. Absence „ostřejších“ a experimentálnějších poloh jejího hlasového rejstříku i houslových partů v kombinaci s citlivým a zároveň precizním hráčským doprovodem Bang on a Can totiž naši nejproslulejší divu posouvají do poloh zřetelně zastřenějších a sentimentálnějších. Na „Elidě“ Bittová přitom jakoby ničím nepřekvapuje. Střídá všechny své obvyklé výrazové prostředky, od expresivnějšího výrazu (Malíři v Paříži) až po moravskou melodikou prosycené písničkářství (vynikající Zapískej, Elida), vše však odměřuje jakoby na přesných lékárenských vahách. Pokud bylo svého času Bílé Inferno až příliš prostoupeno Václavkovým (jinak nevtíravým) rukopisem či album s Čikori tvořilo jakýsi široký prostor pro seberealizaci zúčastněných hudebníků, lze vklad světoznámých Američanů jen a jen kvitovat. Jemné pianové party, citlivé a decentně utlumené názvuky východoevropského folklóru (potažmo Balkánu – to když v několika pasážích unisona klarinetu, harmoniky a violoncella připomenou jen mírně odtažitější polohu Kovačových Ladaaba Orchest či dokonce jistě sdostatek znalých newyorských klezmer bandů) a možná až skutečně neamerický šarm tvoří z Bang on a Can spoluhráče k pohledání. Pokud jim někdo bude vyčítat nedostatek temperamentu, odtažitost či „studenou tvář“, vězte, že ne každé hudební dílo musí útočit na první signální a Bittová zde společně s tímto komorním sextetem kromě jisté dávky ambicióznosti nabízí i obrovské penzum hudebního citu a pokory. Kromě nástrojových partů jsou navíc nepřeslechnutelné kvalitní texty z dílny Richarda Müllera, Vladimíra Václavka a Věry Chase, i když v případě slovensky odzpívaného Müllerova textu v písni Samota se nabízí několik otazníků – ať již vzhledem k v bulváru tolik propíranému vztahu textaře a zpěvačky, především však díky nepříliš šťastnému Bittové akcentu a především obsahu písně, jež tak působí podivně i poněkud nepatřičně najednou. Co říci závěrem? Přiznám se k jednomu. Z této podivné kulaté „krabičky na mýdlo“ jsem měl skutečně z počátku poněkud obavy. Těší mne však nabyté poznání, že někdy ne vždy kvalitu zajišťující autenticitu může nahradit kombinace pořádné porce umu, nadhledu a nesporné muzikálnosti. Lze chtíti více?
Hodnocení 90%

IGOR NOVÁČEK, 22.09.2005, http://www.freemusic.cz/clanky/4129.html