Peří poeticky přežívá

Reedice jsou ošemetná věc. Umožňují recenzovat hudbu s časovým odstupem a srovnávat s aktuální tvorbou. Což může dopadnout všelijak. Zároveň svádějí interprety k opravám zažitých dílek. Což také zavání průšvihem. Kapela Květy svými popínavými zvukovými úponky překonala obě úskalí. Nové vydání alba Jablko jejího peří (2004) ukazuje, jak se Martin E. Kyšperský a spol. vyvíjeli ke košatější, v dobrém slova smyslu uhlazenější i zralejší hudbě. A přitom starší nahrávka stále baví poetičností i radostným kouzlem zvukových her, zůstává životná.

Vylepšení se dočkal mix, který nenaštve ctitele původní nahrávky. Přidává na dynamice, konkrétnosti, srozumitelnosti. Zásadní zásah, výměna pěvecké stopy, proběhl v písni Tugador, kterou Martin napsal pro Dorku Barovou. Jenže Dorka ji původně nestihla nazpívat kvůli odjezdu na francouzské turné Tara Fuki. Napravila to nyní, s grácií sobě vlastní.

I pokušení přidat bonusy Květy ukočírovaly. Tři dříve nevydané písně mají hlavu a patu, nebo spíš květ i kořeny. Nejsou zbytečným natažením stopáže odpadem, jak tomu žel často bývá. Jen pučte dál, staré výhonky.

Tomáš S. Polívka

www.ireport.cz