Roztoky - Jiří Karban – Kultura21.cz

will be available in english soon... Czech translation follows

Schodiště: škleby a smutky jako jistota


Kdo říká, že kapely vzešlé z tzv. nové vlny 80. let jsou archaické, trapné či mrtvé, nemá až tak úplně pravdu. Důkazem je Schodiště navazující na formaci Nahoru po schodišti dolů band. Nové album Roztoky přesvědčuje, že novovlnné zbraně mohou být účinné i dnes.   
Nasát do sebe atmosféru přítomnosti, nechat ji v sobě bublat a pak ji přetavenou pustit do lidí. V tom spočívalo kouzlo muzikantů, kteří před třiceti lety přinesli na scénu něco tak neobvyklého, že z toho tehdejší režim chvílemi panikařil. Síla ironického šklebu v mnoha písních zkrátka fungovala.
Těžko říct, jestli to byl záměr, ale kapela Schodiště otevírá své čerstvé album skladbou, která by mohla být označena za hymnu těchto dnů – Netáhnou: “...jsem v hajzlu, budu spláchnutej/ oholenej, oblečenej, obutej/ jsem v hajzlu, konečná stanice/ Olšany, Motol, Strašnice...” Parádní trefa do období, kdy média dokola opakují slovo krize a spousta lidí pociťuje existeční ohrožení. Pokud jste na tom podobě, zpívejte si tenhle hit: “...stáhnou mě, stáhnou i s úroky/ stáhnou někam do stoky/ stáhnou kůži, stáhnou peřiny/ padám držkou do hlíny...”
Důležitým motivem, který se všelijak (možná nevědomě) proplétá většinou textů, je životní skepse pramenící z toho, že člověku ubývají síly a smrt se přibližuje. A hlavně, některé věci nezměníte. Jako příklad může posloužit píseň Stařena – “...jsem stařena v pase zlomená/ prodávám lístky na druhý břeh/ nehledě na to, jaká platí měna/ nalodím všechny, když zadrží svůj dech...”
Nejrozšířenějším tématickým zdrojem je “to něco” mezi ženou a mužem. Schodišti se daří vyjádřit erotické napětí (Maha maha) i odumírání přitažlivosti (Nebudu). To vše s typickým úšklebkem a snad i pochopením pro realitu života. Hitové ambice může mít melancholická Sázava – “...a v tom slaným moři prohání se hejno ryb/ jedna z nich mi slíbila, že bude zase líp...” Příjemným oživením jsou Byty, které si vzaly na mušku holčičí problém a svým zpěvem je ozvláštnila mladá bubenice Pája Táboříková. Ostatně právě ona společně s Ondřejem Fenclem pomohla kapele napumpovat mladou muzikantskou krev. Zdá se, že jemné mezigenerační jiskření může této formaci hodně pomoct.
Nelze opomenout, že typickým znakem Schodiště je nezaměnitelný pěvecký výraz padesátníka Martina “Doktora” Krajíčka. Pro posluchače, kteří už více pamatují, je stejnou jistotou jako hudební projev celé kapely. Proč opouštět něco, co je pozoruhodně originální, že? Byla by to stejně pošetilé, jako kdybyste chtěli vymyslet přesnou stylovou škatulku. Například “klezmer punk” a další.         
Pochvalu si zaslouží booklet, kde najdete potřebné informace a hlavně texty všech dvanácti písní. Přečtěte si je dřív, než se při poslechu začnete sytit tím prazvláštním smutkem a hořkostí. Ale to nic, Schodiště už jiné nebude...
Důležité je, že momentálně má formu a jeho schody mohou hravě zdolat staří i mladí.

Jiří Karban – Kultura21.cz – 15.12. 2011

http://www.kultura21.cz/content/view/3660/101/