will be available in english soon... Czech translation follows
Nil je česká rocková kapela. Vznikla v České Třebové na konci roku 2002, během následujících tří let připravila tři demosnímky, v roce 2007 vydala debutové album The River Spring a během svého působení odehrála na tři stovky koncertů. Letos přichází s druhou plnohodnotnou nahrávkou Dirty.
Pod pojem rock lze schovat široké spektrum hudby, v případě Nil ale jiná krátká charakteristika možná není a nehodí se ani žádný přídomek. V klasickém rockovém obsazení zpěv – kytara – baskytara – bicí servírují tři pánové a jedna dáma kolekci vyspělých písniček. Od začátku je zřejmé, že zpěvačka není dámou, ale esem; pánové se pak musí spokojit s rolí králů (úsměv). Hanka Kosnovská zpívá výborně, s hlasem krásně pracuje a pohybuje se od procítěné jemné polohy po agresivní řev, přesně podle toho, jakou náladu má daná skladba.
Ale hned Follow Me má nálad několik. Začíná refrénem, který je poprvé zazpíván rozverně, podruhé umírněně a potřetí pořádně vyřván. Podobně se mění nálada slok a skladba tak vlastně obsahuje „tři v jedné“. V Have A Feeling Hančin hlas hladí a pomalejší kompozice s milými melodickými momentíky se v závěru přece jen trochu rozjede. Úvod Awaken je... krásný... a smutný. Melancholii na chvilku střídá živější muzika, ale žádné velké veselí to není – ostatně text taky nepojednává o ničem pozitivním – jak říká Hanka na promo listu: „Mám pocit, že veselou hudbu tedy rozhodně nehrajeme“. S tím se dá souhlasit, ale vyložené depresivně Dirty nepůsobí. Hned následující Blind Hawk je totiž o mnoho živější, vynikají v ní kytarová sóla a potěší i příkladně nazvučená baskytara.
Ostatně zvuk pořízený v pražském studiu Biotech je precizní, ostrý jak břitva, čistý jak padlý sníh – Ecson Waldes odvedl brilantní práci.
Úvodní čtyři skladby v podstatě definují pole působnosti Nil. Ne, že by následující položky byly kopiemi již slyšeného, na to jsou dostatečně osobité, ale mantinely jsou nastaveny. Dirty Waste se v půli láme a z balady je, hlavně díky expresivnímu zpěvu ostřejší kousek; popík na začátku Life Ladder střídá nářez ne nepodobný Guano Apes či Die Happy; Honey není sladká jako med, ale těžší a experimentálnější jak vokálně, tak instrumentálně. Postupně jakoby některým songům trochu scházel drive – My Lonely Friend a Vicious Circle utečou jakoby nic, v My Head naštěstí utahaný úvod volně přechází v svěží rock a Hanka opět vytahuje syrovější rejstřík, stejně jako v závěrečné živelnější The Situation.
CD je zabaleno v graficky velmi pěkně vyvedeném digipacku, na třech panelech jsou jak civilní fotky kapely (kromě Hanky není jasné „kdo je kdo“, protože jednak chybí popisky, jednak jsou portréty foceny z blízka a zabírají jen části obličejů), tak foto koncertní a nechybí ani podrobné informace o nahrávání. Vložená knížečka pak obsahuje texty (komplet v angličtině).
Johan