will be available in english soon... Czech translation follows
Kapela 100°C vydala před pár dny desku Brant Rock. Protože se jedná o poměrně velkou změnu oproti předchozím albům a i názory na ní se v redakci různí, rozhodli jsme se výjimečně pro 2 recenze, které mají na svědomí Ann Drew a cubic. Netradičně v jednom společném článku...
Brant Rock ukazuje další možné směřování kapely 100°C
Brant Rock… je trochu jiný, než na co jsme u 100°C zvyklí. Je to krok dopředu a naznačení neustále rostoucího potenciálu kapely. Vidím v něm ale jednu velkou nevyrovnanost. Jelikož kapela připravovala desku dva roky, promítl se do ní i její vývoj. Teď nechám na vás, jestli je to dobře, nebo špatně. Každopádně mám z této placky pocit, že zastihla Stupně ve dvou obdobích – starším, snovém a novém, progresivnějším.
Deska Brant Rock vyšla u brněnského labelu Indies Scope Records, což kapele umožňuje zaměřit se na její uměleckou stránku a nebrat až tak velký ohled na prodeje, kterými by mohli být kluci z Mariánek svázáni u starého vydavatele - Sony BMG. Tohle vidím jako velký plus, protože pokud děláte hudbu, musíte vědět, co chcete hrát, o tom žádná.
Co tedy chtěli 100°C nahrát? Podle slov frontmana Joshuy z Pomeranče (pořad na ČT2) by se mělo jednat o jakýsi rock and roll 21. století. Budiž. Kapela zapojila do svého hudebního projevu mnohem více elektrickou kytaru, tudíž bych s tím rock and rollem souhlasil. No a multižánrovost použitých nástrojů jde ruku v ruce s multikulturním 21. stoletím, vyzdvihl bych zejména propracovanou elektronickou složku.
Jak jsem již zmínil výše, najdete zde dvě „vývojová období“. Pro staré, hodně zasněné, připomínající předchozí desku Collage, jsou dosti typické songy Party is Over, No situation, Elvis, Am I really, Revenge Ocean a také ten poslední, s pořadovým číslem 14, vyjadřující pro mnohé lidi dosti typickou novoroční depku – New Years Day. Pokud nejste vyloženým ultrafanouškem, mohou vás tyto skladby začít nudit, neboť jsou poněkud nešťastně zakomponovány do nových, rychlých a kytarově úderných pecek, jež vyplňují zbytek alba.
První věcí, která při poslechu zaujme vaše ucho, je nový kytarový sound. V hudebním světě to ale není žádná novinka, spíše se jedná o takový momentální kytarový mainstream. Pokud vás tedy kytarovky nebaví, Stupně vás asi nijak extra neoslní. Mě kytarovky baví, a tak jsem byl mile překvapený, jak se s novým prvkem poprala parta z Mariánských lázní. V rámci jejich tvorby to prostě je něco nového a do budoucna v tomto směru vidím velký potenciál.
Do odlišné, energičtější půlky tedy patří začátek alba - Who I am, One time. Poté přichází menší zvolnění pod názvem Cream, jež bylo vybráno pro klip. Kytarový zvuk této písně mi připomíná The Killers nebo třeba takové Sunshine.
A to nejlepší na závěr. Pamatujete si na ten moment, když jste si pustili poprvé debut Evergreen a přišla chvíle, kdy jste naprosto přestali ovládat své tělo, které začalo samo od sebe tancovat do rytmu? I takové songy najdete na Brant Rocku. Samozřejmě opepřené „rockandrollovými“ kytarami. Vypalovačky typu TV, Single boy, Love me like a queen a Song against panic váš zadek prostě na křesle sedět nenechají.
Stupně teoreticky nepřišli s ničím novým – vzali kupu věcí, které tady byly již řadu let. Ale nebáli se je pořádně protřepat a zamíchat a hle – máte zde nový drink s názvem Brant Rock, sire. Chlapci zúročili své zkušenosti s různými styly z předchozích desek Evergreen a Collage a přidali k tomu pár nových věcí. Zní to zajímavě a pokud máte rádi kytary, nudit vás rozhodně nebudou. Kdybych měl vybrat tři nejlepší pecky, určitě bych doporučil Love me like a queen, TV a Who I am. Skvěle reprezentují ducha celého alba.
Ann Drew
100°C - Brant Rock. Obrat o sto stupňů. Dvojnásobný.
Během 8 dnů vydali 2 vítězové Coca Cola Popstar svá nová alba. Brant Rock je v pořadí třetí album mariánskolázeňské kapely 100°C, vítězů prvního ročníku už zmíněné soutěže, vydané po třech letech od jejich poslední desky Collage.
Byl jsem zvědavý na novinku po třech letech práce. Na první poslech šok. Tak by se dalo vše charakterizovat jedním slovem. Tohle, že jsou Stupně? Neposlouchám náhodou nějakou jinou kapelu? Kde je ta energie a nezaměnitelný sound kapely? Nepřišla snad na pány hodně předčasně krize středního věku a neměli při nahrávání pocit, že se už musí zklidnit a usadit? Nevím. S jistotou můžu říct snad jen to, že cédéčko mi hraje správné. I když zpěv Jakuba Johánka pro mě ztratil hodně z jedinečnosti, občas se přece jen projeví jako dříve. Většinu času je to můj jediný záchytný bod.
Zvuk je obyčejnější a nudnější, kromě dvou výjimek (Single Boy a Song Against Panic) nic, co by extrémně vyčnívalo z ostatních písniček. Žádný hit na první nebo druhý poslech. Dokonce i ten první singl mi nepřijde nějak moc výrazný.
Při druhém poslechu si začínám uvědomovat, že to není oproti druhé desce až tak velká změna. Je tu pár zajímavých momentů a detailů u jednotlivých tracků. Ale na změnu celkového dojmu to nestačí.
Pánové, nezlobte se na mě, nechtěl jsem, ale musím. Zkuste prosím příště zase nějaký exotičtější recept uvařený na 100°C jako dřív. Není to špatně nahrané ani zahrané, není to ani špatná hudba, jenže guláš se šesti umí taky v každé hospodě…
O týden později…
Možná tak by se dal nazvat nový titulek. Chtěl jsem napsat recenzi a přitom jsem k desce nebyl schopný nic říct. Snad jen díky tomu jsem ji ještě chvíli poslouchal. Stav, co by se dal nazvat něčím mezi nudou a nezájmem, trval pár dní. Pár dní, kdy jsem se snažil přece jen k desce najít cestu. Těch několik dní se ale asi vyplatilo. Najednou se mi začala líbit jedna písnička, pak druhá, třetí… A nakonec jsem zjistil, že to vlastně není až tak úplně špatné. Je to jiné, je to nové. Nejsou to sice ty staré známé Stupně, ale to nevadí. Naopak. Chtělo to asi odvahu ze strany kapely, ale stálo to za to. Je to příjemné, je to svěží, je to celkem fajn kytarovka…
Takže i když vám Brant Rock třeba taky na první poslech hned nesedne, zkuste nevypnout a vydržet.
cubic
http://www.superbeat.cz/clanek/22152-100-c-brant-rock-2-recenze-v-1.html
USD
CZK
EUR