feat. - PETR GRATIAS - Deník (Rovnost)

fotkawill be available in english soon... Czech translation follows

Alternativní hudební pohlazení violoncellem Doroty Barové
  Alternativní hudební scéna v našich zeměpisných šířkách vznikla (stejně tak jako jinde) proto, aby její hudební představy vybočovaly z daných schémat a mnohdy konzervativních pravidel hudebních forem a aby se hudebníci, zpěváci, skladatelé, textaři a aranžéři mohli vydat na cestu do neprozkoumaných bílých míst hudební mapy. Aby na hudební mapě novými podněty, kreacemi a nápady přinášeli neotřelá muzikantská pojetí a sdělení, kterými by se přiblížili vnímavému posluchači. Tolik zjednodušená formulace, jak přistupovat k odlišným hudebním principům…
   Že to hudebníci, interpreti a skladatelé, kteří se vydali alternativním směrem nikdy neměli a nebudou mít jednoduché u standardního, konzervativního a méně otevřeného a přemýšlivého posluchače, není sporu. Vzpomeňme dnes už legendy domácí alternativní scény, jež si získaly větší úctu a uznání v zahraničí než doma, jako např. kytaristka Dagmar Voňková-Andrtová, houslistka Iva Bittová, bubeník Pavel Fajt, instrumentalista Václav Václavek, skupina Čankišou,  a mnozí další nejmenovaní….
   Nezávislý hudební label Indies Scope vydal digipack violoncellistky, zpěvačky, skladatelky a textařky Doroty Barové, Feat. Dorota Barová. Nejedná se však v tomto případě o vlastní profilový projekt, ale album, které tahle zajímavá hudební persona pohostinsky natočila s jinými spřátelenými skupiny a interprety napříč alternativním prostorem. Pochválit můžeme výtvarný design obalu Marcela Bárty a protagonistky alba, stejně jako už tradičně mastering Broňka Šmida a připojený komplet zpívaných textů v bookletu.
  Osmnáct skladeb nám servíruje její muzikantskou proměnlivost v různorodém hudebním terénu. Některé ze skladeb si teď namátkově přiblížíme…
  Succubus (Kuzmich Orchestra) přináší krystalické tóny akustické kytary Josefa Ostřanského (dávného člena Dunaje) a sférický hlas Barové pluje ve stratosférických prostorách ve zvláštních textových obrazech Davida Růžičky.
  W środku serca (Baterky) přichází impresionistické elektrické kytarové kouzlení René Pařeze a Miroslava Chyšky s nádechem alternativního jazzu labelu ECM, v němž Barová dává vyniknout čistým kontemplacím jejího projevu, stejně jako violoncellu. Zajímavý kytarový sound mi v lecčems připomíná norského kytarového virtuosa Terje Rypdala…
  Nieraz (Vertigo Quintet) přináší melancholickou polohu zasněné interpretace, zpívané v polském jazyce. Barvy hlasu a způsob podání mi připomíná famózní brazilskou jazzovou zpěvačku domestikovanou v USA – Floru Purim, třebaže hudební pojetí se ubírá diametrálně odlišným směrem. Vedle Barové je třeba pochválit i rozjímavý klavír Vojtěcha Procházky, ale i další instrumentace subtilního podání. Jeden z nejsilnějších okamžiků na celém hudebním projektu!
  Čekání (Tara Fuki) pochází z dílny známé persony české alternativy Oldřicha Janoty, kde je třeba vyzdvihnout originální námětové a textařské vize nenapodobitelné poezie. Barová zde nastoluje propojení lidského hlasu, violoncella a chvějivých flažoletů a nastoluje tak impresivní obraz nezařaditelného hudebního charakteru.
  Do folklóru zabloudíme ve skladbě Chvíločku strach (Dura & Blues Club), v němž se odvážně slovenská lidová píseň propojuje s blues s přítomností hry na dudy (!). Rytmicky vypjatější polohu s rockovým základem přináší skladba Volným pádem (Frufru), s další proměnou Barové-zpěvačky, pochvala míří zejména na elastické baskytarové party Adama Jikry, ale i svižné rytmické a kytarové nálety, které nás posouvají do jiné roviny. Závěrečná skladba Tango (Tara Fuki) má v sobě latinskoamerickou náladu v alternativním hudební plášti. Sopránsaxofon sem překvapivě dokáže vložit nádech arabské hudby, což by v daném spojením nikdo neočekával. Je zpívaná Barovou výtečně v polštině a hostuje zde mj. i pop-rocková písničkářka Lenka Dusilová.
  Na Dorotě Barové oceňuji nejen její muzikantskou profesionalitu, ale i schopnost zpívat stejně přesvědčivě v češtině, slovenštině, polštině i angličtině s výrazem, feelingem a bez křečí…
  Dorota Barová (rozená Blahutová) (1975) má svoje kořeny na severní Moravě, ve Slezsku, v průmyslovém Třinci, kde se narodila. Její výrazné hudební nadání ji přivedlo na Ostravskou konzervatoř, kde v letech 1989 až 1995 vystudovala obor violoncello. Po absolutoriu se vydala na cestu aktivní profesionální instrumentalistky a působila v řadě skupin, např. Lippany, Chorchestr, Asyl Akt… Její skladatelské schopnosti se projevily i v komponování hudby pro divadelní scénu. Za představení Dům Hluchého (na kterém se jako skladatelka podílela společně se Zdeňkem Klukou) získala prestižní třetí cenu Thalie v r. 2003. Režisérka Marta Nováková ji nabídla skladatelský prostor pro její film Marta (2006). Vedle své aktivní skladatelské a koncertní činnosti působila i jako dramaturg v brněnské jazzové kavárně Podobrazy v letech 2004 až 2007…
  Barová je příkladem klasicky vystudovaného hudebníka, který se nebrání uměleckému kontaktu s odlišnými hudebními principy a svůj talent a schopnosti dává často k dispozici progresivním hudebním projektům, u nichž není vždy předem zaručen obdiv a obecné přijetí publikem. Tvoří však nezávisle na masovém uznání a komercionalizaci své hudby a nezatížena tlakem médií vytváří osobité hudební obrazy, kterými deklaruje vlastní názor. Těžko můžeme její hudbu encyklopedicky zařazovat do nějakých termínů… najdeme zde stopy jazzu, meditativní hudby, indie rocku, reggae, blues, lidové hudby, stejně jako artificiální hudby…. Album není určeno pro široké masy a skladby z něho v rádiích nikdy neuslyšíte (s výjimkou Proglasu). Pokud patříte mezi posluchače, kteří v hudbě hledají vůni koření, imaginární barevnost a kontemplativní nálady, pak jste na správné adrese…..


PETR GRATIAS




More news

SHOPPING
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×