will be available in english soon... Czech translation follows
Jakub Čermák alias Cermaque je mladý, původem teplický básník a písničkář a syn slavného otce. Plodný a aktivní. Po pouhých třech letech vydal letošní podzim své už čtvrté album, které mělo za následek fakt, že z původně zcela volného seskupení muzikantů, kteří ho příležitostně doprovázeli, vykrystalizovala regulérní doprovodná skupina. Křehkým a do té doby možná až zbytečně zakřiknutým písním to slyšitelně prospělo.
Skladby nového alba, rozkročené mezi folkem a šansonem, s atmosférou až divadelní, jsou založené na akustickém zvuku, a můžou až udivit suverénností, citlivostí i silou upřímnosti podání. Zcela prosté dnes častého obranného cynismu a sarkasmů, představují životadárný elixír pro všechny, kteří ještě v něco věří. Jsou osobní, a i přes poměrně tradiční přístup (zapomeňte na freak-folk nebo folkotronické hrátky se samply), představují osobitou výpověď, a místy se posouvají až do roviny jakéhosi akustického rocku. Nebrání se často až podmanivým melodiím, ale bez toho, že by se sebeméně vnucovaly.
Divozemí je už druhou nahrávkou vydanou letos.Písničky jsou citlivě zaranžované, ke kytaře se připojují tu viola, tu klavír, flétna či klarinet nebo zvonkohra, ale vždy funkčně a neokázale. Stejně tak texty nejsou jen osobní, ale zasahují i do přírodní lyriky, hrají si se zvukomalebností a často využívají i metafory. Dotažená forma vyšperkovává už tak bohatý obsah. Zajímavé je porovnání s minulostí - dříve byly hudební doprovody více experimentující, nová deska je tradičnější, ale vyrovnanější a hudba tak mnohem více slouží textu, který stále zůstává tím nejdůležitějším.
Jestliže na předchozích nahrávkách se Jakub Čermák prezentoval jako stoupající talent, zde se ve spojení se šťastně nalezenými spoluhráči ukazuje už jako dozrálý, osobitý interpret, který navíc má co říci a říká to tak přesvědčivě, jako už dlouho nikdo ne. Folková deska roku? Bez otazníku, prosím.
Antonín Kocábek
USD
CZK
EUR