will be available in english soon... Czech translation follows
Žeňte balkánské dechy ven, vrátí se jiné komínem. Zasteskne se po basech, kýči navrch, zpěvu dívky? Zde jsou. Plus to zvláštní napětí i dobré texty Jardy Svobody, třeba o (ne)svobodě indiánů, lásce, smíření se smrtí. A s CD šup do obrázkové knížky, kam jinam?
„Vedeš řeči o svobodě
ale máš kolem sebe mříž...“
(Pálíš, doutnáš, nehoříš)
Nic pro vegetariány. To první mě napadlo nad albem Domasa kdysi balkánsky rozverného či teskného Trabandu. To jeho kapelník Jarda Svoboda byl svým způsobem odvážný, když opustil estrádní etno klišé. To, zač jsme jeho kapelu milovali. Už na minulém albu Přítel člověka dal písním volnost, zlyričtěl. Ale tiše – nevrací se k ryčnosti zadními vrátky s knížkou v podpaží?!
Album Domasa má na naše poměry luxusní obal s texty česky i v angličtině. Takto vedle sebe mohou být třeba námětem k diskuzi nebo propustkou za kopečky. Ale byly by něco platné, kdyby tam v klubech a na festivalech Traband jinak neměl co nabídnout?
„Možná zkoušíš mě co snesu,
je po bouři, chvěju se a třesu,
a jenom dravec krouží nad hlavou.“
(V oku dravce)
Je to (folk) rock, není to folk (rock)? Obyčejný bigbít? Šramlík hospodský? Maskované skáčko? Jo jo, písničkář Svoboda nám opět dělá v žánrech trochu bordýlek. Ale ani slova zde nejsou tak jednoznačná. Už třeba úvodní Indiáni ve městě, prvý to klip z alba (přidaný sem co bonus) je alegorie. Mladí prchají z venkova do města, vesnice se vylidňují. Staří zůstávají, ale budoucnost mizí... Mizí? Ne, Traband dává i naději. Pravdivý příběh naší doby nemusí být jen kámen klesající ke dnu.
Ovšem, příběhy – to je parketa páně Svobody. Vypráví je až křikem, jindy smutně a pak zas dychtivě a s pokřikem či dryáčnicky, ale i folkově něžně (Bez tíže či Zasněžená s melancholickými trubky tóny), hlučně poWankovsku či polohy střídá v jedné (pěkná Kantorovy varhany). V Pálíš, doutnáš, nehoříš (skrze kapelníkovy foukací harmoniky sólo) jakoby se vraceli Beatles. Pouťová obžaloba prázdnoty v nás; text netaneční - hudba ano.
„Drž mě pevně, drž mě pevně,
jako kořeny stromů se drží země...“
(Kantorovy varhany)
Kde to jen jde, není Jaroslav na zpěv sám. Ona aranžmá alba by vůbec stála za samostatný spisek. Vždyť jen s dechy kapelník dlouho žil, aby byly na jeho desce nudné, jen na ozdobu. Navíc bombardón (suzafon) s nátiskem Roberta Škardy je to, co tvrdí hudbu alba Domasa i koncerty Trabandu.
Napětím skladeb Jablkoně a rytmy UJD „se chlubí“ píseň Obešel jsem horu. Pěkné je to, přesto jsou mé pocity smíšené. Může mít kvůli novým zdařilým písním kapely najednou míň rád ty staré? A není kontraproduktivní o albu Domasa takto psát? „Opojený tam stojí, opojení...“ naříká hlas Jardy Svobody v Krajině v obrazech a mně to dochází. Je to vývoj, jinudy není možná, kupředu pravá zpátky ni krok. Nebýt totiž jiného kurzu, nevznila by asi nikdy tak pěkná country píseň, jako je příběh s velkým P - Kalná řeka. Nádhera. Bijte mě, sežerte, ale připomíná to to nejsilnější z Dobeše, Křesťana, Třešňáka... Jména písniček už si dosaďte sami.
Zlá, zlá, zlá,
z lásky k tobě...
(Zlás(sky))
Nejlepší skladby: Kantorovy varhany, Kalná řeka
75 %
Petr Tomeš
USD
CZK
EUR