Afel Bocoum

Tento  malijský kytarista a zpěvák je známý především jako kongeniální učedník a spoluhráč nedávno zesnulé legendy Ali Farky Tourého, s jehož skupinou ASCO hrál více než tři dekády. Od počátku osmdesátých let působí také s vlastní kapelu Alkibar, což v songhajštině znamená “Posel velké řeky”, a vyjadřuje vztah a úctu k řece Nigeru coby prameni života i kultury oblasti – zkrátka taková africká Mississippi…
V roce 1997 nahrál Bocoum se svými muzikanty výbornou desku ALIKBAR – a to hned pro respektované vydavatelství World Circuit proslulého hledače talentů a manažera Nicka Golda – tentokrát však v dosti improvizovaném studiu v polorozpadlé zemědělské usedlosti na kraji zapadlé vsi Niafunke (kde o dva roky později natočil své stejnojmenné album i Ali Farka), která leží na břehu oné “velké řeky”. Té je ostatně věnována i nejnovější nahrávka NIGER. Na rozdíl od svého učitele a “tontona” (strýčka) Ali Farky je pan Bocoum spíše příznivcem co možná nejvíce tradiční hudby. Sám hraje na akustickou kytaru a v jeho kapele uslyšíte tradiční postupy a nástroje jako jsou jednostrunné housle njarka a dvoustrunná kytara njurkle (na něž prý mistrovsky vrzal Afelův otec) či buben z kalebasy. Filozofické, náboženské a sociální písně zpívá v rodné songhajštině a fulbštině nebo v tuarežském jazyce tamashek.
Orea at the controls..Afel Bocoum jde ve stopách Ali Farky Toura i co se týká politické angažovanosti a práce pro rozvoj regionu. Na druhou stranu se však nebrání ani jisté globalizaci, jak ukázala například spolupráce z Damonem Albanem z Blur či pódiové šoumenství na velkých evropských festivalech – buďme však za to rádi, protože jinak by jsme si tuhle úžasnou hudbu a poselství velké řeky asi jen těžko mohli poslechnout.