Jarek Miškeřík

Jaromír Miškeřík patřil k osobitým postavám, vlastně už za života k legendám svého regionu. Jarek, jak se mu odedávna doma i mezi přáteli říkalo, se vyučil ve Zlíně strojním zámečníkem, ale jeho bytostnou profesí byla od dětství hudba a všechny činnosti s ní spojené. Byl pravým žákem svého učitele Leoše Zemana – primášovat začal už ve dvanácti, dětskou cimbálovku Zemanem založenou – a později převzal jeho štafetu se vším všudy: nejenže zůstal aktivním muzikantem, ale dlouhá léta se věnoval výchově hudebních talentů ve Veličce a Velíčánku (jedna z „jeho“ dětských muzik převzala jeho jméno – HCM Jarka Miškeříka s primášem Janem Kománkem), organizátorství a autorství pořadů (nejen pro Horňácké slavnosti a Ozvěny Horňácka) a také sběratelství horňáckých písní a melodií k tanci, především horňácké sedlácké. Vinou předčasné smrti v roce 1993 zůstal obsáhlý Zpěvník horňáckách sedláckých nedokončen, ale nakonec se dočkal do letoška už druhého vydání – poprvé krátce po jeho smrti, v roce 1995, péčí Obecního úřadu ve Velké, letos v edičním plánu Nakladatelství Albert, kde doplnil jedinečnou loňskou monografii v redakci Václavy Šaléové a Víta Trachtulce Nebudem dobrý, nebudem. Jarek Miškerík.