Čtyři bezvýznamný tečky se sešly na jednom řádku. Zdánlivě náhodnej shluk molekul začal nejdřív slabě bzučet. Statická elektřina. Jenže z nenápadnýho předení se postupně začala zvedat mohutná vlna, která rostla a rostla. Elektrický výboje už šlehaly na všechny strany, mezi nima se vařil čas. Exploze? Nevyhnutelná. Elektročas si neomylně našli tu ceněnou, ale tenkou linku mezi rachotem a melodií, mezi testosteronem a srdcem, a po ní se vydali ven do světa. Studený ruce, a přesto vřelý objetí.