Lankum

Skupina Lankum ční nadevše, co se dnes v irské tradiční hudbě odehrává. Akustické kvarteto z Dublinu podřídilo tradiční hudbu naléhavému požadavku doby: nebýt slepý k tomu, co kolem sebe vidíme. Depresi přitom kombinuje s nadějí, nicméně ne způsobem, jaký by se od Lankum folkových hudebníků předpokládal. Akordeonistka a zpěvačka Radie Peat, houslista Cormac MacDiarmada a bratři - kytarista Daragh Lynch a dudák Ian Lynch - do starobylé hudby odvážně vkládají nepravděpodobné prvky, které tam obvykle nenacházíme. Jejich hořkosladký manifest se tak blíží k nadčasovému transcendentnímu zážitku. Podtrženému sborovými vokálními harmoniemi, u kterých, klidně i o půlnoci, myslíte na legendární The Watersons. K autorským a lidovým – irským, skotským anglickým, ale i americkým - písním Lankum přistupují s étosem punkových proletářů. Tradice pro ně nepředstavuje žánr, nýbrž neustálý proces odrážející současnost: staré písně předělávají po svém a nové skládají v přesvědčení, že dnešek je výsledkem včerejška. Lpět na starém, protože se to tak nosí, už Lankum odmítají vůbec. Za poznávací znamení jejich až omračujících alb - Between the Earth and Sky a The Livelong Day - berme důraz kladený na drone – úchvatně mrazivý, minimalistický a uvnitř hlavy rezonující souzvuk irských dud uilleann pipes, concertiny a houslí. Při té příležitosti se vrší odkazy k americkým minimalistům, ačkoliv drone je součástí irské nebo skotské tradiční hudby od chvíle, kdy v ní poprvé zazněly dudy. Lankum ovšem k drone přistupují z pozice těch, kdo nekonečný zvuk posunuli daleko dál, s odkazem na pravděpodobný odraz zájmu o ambient Briana Ena nebo krautrock.