Petr Novák

Kalhoty do zvonu, vlasy na ramena a vytahaná bunda spolu s lhostejným a přezíravým úsměškem při odpovědích na dotazy profesorů byly hlavním důvodem jeho vyloučení z gymnázia na pražských Vinohradech. Neúctu k autoritám vyznával celý život. Žádnou školu nikdy nedokončil, nikdy nezískal ani hudební vzdělání. V jeho šesti letech mu koupila matka (rodiče se rozvedli rok po jeho narození) piano a on se na něj sám naučil hrát. Po vyhazovu z gymnázia založil ve sklepě činžáku s kamarády Karlem Slukou a Ivo Plickou kapelu. Začali hrát skladby Beatles a také si tak říkali. Skupina George and Beatovens vznikla koncem roku 1965. Ivo Plicka psal texty, které Novák zhudebňoval, a kapela hrála ve složení: sólový kytarista Michal Burian, baskytarista Karel Sluka a bubeník Jiří Jirásek. Byl v té době nejmladší bubeník v Československu, měl ani ne patnáct let. Rozpadli se, až když Burian a Sluka museli na vojnu. Zlomem v životě Petra Nováka, ale i jeho kamarádů z kapely se stal rok 1965. Tehdy ve sklepě, už jako kapela George and Beatovens, pořídili svoji první nahrávku. Byl u toho i rozhlasový technik – zvukař Petr Sláma. Ten se z Čs. rozhlasu znal s hudebním publicistou Jiřím Černým a nahrávku mu odnesl. Černý moderoval rozhlasovou hitparádu, mimořádně populární pořad Houpačka, a do něj zařadil dvě Novákovy písně – Já budu chodit po špičkách a Povídej.

První písnička se ihned po odvysílání stala naprostým hitem, Houpačku s obrovským náskokem vyhrála a rok a půl se držela v jejím čele. Z Petra Nováka se takřka přes noc stal slavný zpěvák. Novákova kariéra pokračovala raketově. Vydal své první singly Já budu chodit po špičkách a Povídej a o něco později další – Náhrobní kámen. V roce 1967 s tímto hitem vyhrál v anketě čtenářů časopisu Mladý svět Zlatý slavík. Invazi armád Varšavské smlouvy do Československa odmítl a na protest proti ní nazpíval skladbu Den štěstí. S textařem Plickou se dohodli a v jejím závěru zazněla střelba a výbuchy granátů. Rozhlas ji odvysílal, ale desku z prodeje stáhli.

Na soutěži Bratislavská lyra Novák vyhlásil minutu ticha za Jana Palacha. Byl natolik populární, že se ho režim neodvážil zakázat, ale tlak na něho rostl, pozvání na koncerty a vystoupení začalo ubývat. Ivo Plicka v té době odjel do Německé spolkové republiky, kde žila jeho německá manželka, a nevrátil se. Novákovi se pracovalo stále hůř, ale držel se. Jeho písně Hvězdičko blýskavá, Co je to láska a další měly úspěch. Zemřel 19. srpna 1997 ve spánku na srdeční kolaps a celkové vyčerpání organismu.