Miroslav Skála

Bez nadsázky se pak dá říci, že teprve humoristická trilogie, která vznikla v rozmezí devíti let, Skálu katapultovala mezi spisovatele tzv. první ligy tehdejší oficiální literatury. První a dozajista nejúspěšnější Skálovou knihou je Svatební cesta do Jiljí (1972), která se dočkala v režii Hynka Bočana i filmového zpracování (premiéra 1984). Jde o komorní příběh mladého páru, jenž se vydává na jakousi předsvatební cestu. Ta má sloužit jako poslední zkouška jejich charakterů a má přesvědčit hlavního hrdinu a vypravěče v jedné osobě, že jeho volba celoživotní partnerky je správná. Jak je však pro Skálovy knížky typické, oba hrdinové při své předem do nejmenšího detailu naplánované pouti nakonec zažijí řadu naprosto neočekávaných zážitků a nepředvídaných komických situací. Druhá knížka, Cesta kolem mé hlavy za 40 dnů (1979, zfilmována v roce 1984) zase zpracovává humornou formou Skálovy zážitky z pobytu v léčebně psychicky nemocných, kde se uplatňuje řada nových léčebných metod, jež autor jemně ironizuje s nadhledem sobě vlastním. Uvěřitelné příhody doktora Papula (1981) pak vypráví příběh dvojice dlouholetých kamarádů, kteří v literární soutěži o nejlepší povídku vyhráli pobyt na chalupě. Jak se však brzy ukáže, celá soutěž je především reklamním tahákem redaktora, který ani pořádně netuší, do jaké šlamastyky oba přátele i sebe zatáhl. Chalupa je polorozpadlá, celou dobu se potýkají s akutním nedostatkem jídla a bojují s hlodavci. Samotný příběh, který připomíná jakousi současnou reality show, je samozřejmě opět prosycen komediálními dialogy, vtipnými situacemi a řadou aluzí na dobrodružnou literaturu či parodiemi filosofických systémů. Stejně jako v předcházejících dvou textech i zde Skála pracuje s jazykovou komikou, pohrává si s tradičními literárními žánry a i zde konfrontuje současného moderního člověka s jeho vlastní nemohoucností. Z hlediska současné literatury je zajímavé, že se tato próza odehrává v prostoru Moravských Kopanic, jež proslavila Kateřina Tučková (chata, kde hrdinové prožívají svou „dovolenou“, je bývalým domovem jedné z tzv. žítkovských bohyní).