Kalle

V seznamu letošních nominací na prestižní hudební ceny Vinyla, Anděl a Apollo totiž září jméno táborské skupiny Kalle. Tvoří ji 23letá zpěvačka Veronika Buriánková a její o dva roky starší partner, kytarista David Zeman. Jejich emotivně dumavé slowcoreové písničkářství na nahrávce Live from the Room boduje, posledním úspěchem je, že se dostali na prestižní akci Czech Music Crossroads, která je součástí Colours of Ostrava. Tábor má další skvělé muzikanty!
Kalle ale nespadli z nebe. Naopak, za jejich úspěchy jsou roky hraní a hudebních experimentů. Veronika a David stáli už za kapelou Veena, s kamarády také hrají v post metalovém seskupení Nod Nod. Nedávno se vydali na svou cestu jen ve dvojici. „Měli jsme chuť udělat projekt ve dvou. Několik písniček bylo připravených. Všechen čas, kdy jsme to vymýšleli a zkoušeli, pro nás byl obrovskou relaxací, šlo to samo," říká zpěvačka Veronika, kterou zdobí niterný, působivý hlas.
Veronika s Davidem spolu hrají v různých formách a formacích od roku 2007. Začínali v kapele Veena. „Pak se to trochu přetransformovalo do jiných skupin a souběžně s tím vznikl náš nový dvoučlenný počin, protože jsme pochopili, že je to nejsnazší. Neměli jsme od Kalle žádná velká očekávání, chtěli jsme odehrát pár koncertů, udělat nějaké písničky," popisuje David.
Veronika srovnává minulé roky a dnešek. Vidí v tom přirozený vývoj. „Veena byla naše první kapela. V tu dobu jsem si uvědomila, že právě tvoření hudby je to, co mě naprosto naplňuje. Byli jsme mladí, mně bylo 16 let. Když hudbu kapely Veena zpětně poslouchám, běhají mi hlavou vzpomínky na toto období. Skladby jsou o poznání svižnější a na první poslech 'mladší'. Hudba Kalle není jednoduše poslouchatelná, je přemýšlivá, pomalá, emotivní. Je zacílená na trochu jiné posluchače," míní ženská polovina páru. David vše vyjadřuje stručněji: Kalle je oproti skupině Veena intimnější. „Tím, že jsme jen dva, lze hloubku hledat níž, můžeme se víc soustředit na celek jako na jeden velký detail."
Hudba Kalle je na první dojem smutná, možná až trýznivá. To ale Veronika odmítá. „Pocity, které přes skladby definujeme, nejsou smutek: v okamžicích, kdy jsme je tvořili, jsme naopak byli naprosto šťastní," říká zpěvačka.
Oba muzikanti ale přiznávají, že jejich hudba není veselá. „I to, co jinak posloucháme, nejsou veselé věci. Nevím, kde se nachází hranice mezi veselou hudbou a řekněme neutrální. Možná je to hranice, kterou se mi jen nedaří překlenout. V mém podání by veselá hudba byla spíše směšná," říká kytarová část Kalle.
V obou rezonuje muzika léta. Veronika si broukala odmalička. Písničky začala vymýšlet na konci základní školy s kamarády. Pak potkala Davida, s ním nabrala všechny hudební zkušenosti. Obdobným vývojem si prošel David. Hudbu začal zblízka vnímat asi ve třinácti letech. Jeho učitel angličtiny mu půjčil cédéčko, kde duněla tehdejší anglická bristolská scéna.
Kalle, jakkoliv teď sklízí nominace na ceny skoro srpem, zůstávají věrni filozofii, že chtějí hrát pro sebe, tedy vystupovat spíše na malých akcích. Občas se většímu koncertu nevyhnou. Zlom nastal, když vydali podomácku nahrané album Live from the Room na obyčejné kazetě a později i na vinylu. „Kazetu jsme dali kamarádům, kterým se líbilo, co hrajeme. Byl o ní větší zájem, než jsme čekali, po pár měsících jsme zadávali další várku kazet. Najednou se o nás začalo víc mluvit, víc lidí si nás našlo," usmívá se Veronika.
Nahrávka Live from the Room má svůj příběh. David nachystal v bytě rodičů stařičký čtyřstopý magnetofon z bazaru. Pak si stáhl z internetu příručku na nahrávání a tu si asi do půlky pročetl. Už předtím nahrával doma skladby, ale první pokusy byly ryze amatérské. „David se s nahrávací technikou naučil dobře pracovat, není to jednoduché. Zkoušeli jsme natáčet v malém sále divadla v Táboře, ale bohužel ta nahrávka nebyla dobrá. Proto jsme se rozhodli nahrát všechno v obýváku," směje se Veronika.
A pak spadla lavina pochval a publicity. Třeba hudební blog, o kterém předtím neslyšeli, jim dal hodnocení 100 procent. „Myslel jsem si, že je to hodně undergroundový blog, ale hodnotí veškerou českou hudbu. To byla věc, která nás hodně překvapila, bylo to dva dny po vydání kazety. Asi nejvíc jsme zvýšený zájem cítili na koncertech, lidi začali znát naše písničky, zpívali si je," pokyvuje David. Ke 'slávě' Kalle přispěl i čtyřstopý magneťák, o němž se začalo psát, kritikům to přišlo zajímavé. Loňský podzim byl pak pro Kalle ohnivý, v průměru hráli třikrát týdně od září do prosince, většinou v malých klubech.
V Kalle lze odhalit souznění se severní Evropou. Název Kalle (seversky Karel) vznikl spontánně, původně nebylo záměrem soustředit se na Skandinávii, cílem bylo vytvořit název, který by kapelu nedefinoval. „Hledali jsme kombinaci písmen, která tvoří určitý akcent. Kalle se nám líbilo při prvním vyslovení. Když jsme zjistili, že je to typické norské jméno a v překladu znamená něco jako zima, v některých jazycích smrt, tak nám to nevadilo," vysvětluje zpěvačka. Táborská dvojice hledala něco libozvučného, ale nechtěla klást důraz na obsah, protože ten se může během let měnit. Z alba Live from the Room jsou zatím nejznámější písně My Lost Child a Fat Wizard, hrané na Fair Price Music na internetu. Z nahrávky zachycené na kazetě má pro Davida s Veronikou zvláštní význam skladba Through the Tape. Hraje se v ní na klavír, na který ani jeden z nich neumí.
Klavírovka z chalupy
„Byli jsme na chalupě s rodinami. Jen tak jsme brnkali na klavír a nahrávali na čtyřstopák. Už nás volali ke stolu na oběd a než jsme šli, tak jsme nahráli finální verzi. Narychlo, ale už jsme ji tak nechali. Líbí se nám, jak zní, je to úplně jiné než zbylé skladby. Hrajeme na klavír oba naráz. Je to taková jednoduchá čtyřručka," uculuje se Veronika.
Kromě muziky chtějí oba dodělat vysokou školu. David má před sebou poslední semestr. Už ale pracují na nových písničkách, aby mohli letos vydat desku. Některé novinky už předvádějí na koncertech, nápadů mají dost. A nominace na ceny? Pro Veroniku s Davidem milé zpestření, s jejich sebevědomím to ale nezahýbalo. „Prioritou pro nás není vyhrávat ceny, ale předávat hudbu lidem, dělat jim radost. To je to, co chceme. Není radno ceny přeceňovat, i když nás samozřejmě nominace potěšily," shoduje se táborský pár.

Autor: Luboš Dvořák
Zdroj: https://www.denik.cz/hudba/taborska-kapela-kalle-ma-severskou-dusi-20150403-3s35.html

ZBOŽÍ (6)

O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×