Vydání nové desky Minut provázela jedna pohroma za druhou. Nejprve kapelu uprostřed nahrávání opustil bubeník, pak několik týdnů po vydání končí celá kapela. Album Dream naštěstí na posluchače žádné strasti nepřenáší.
Peripetie kolem současné placky se na sebe nabalovaly skutečně nešťastnou řadou. Poté, co skupinu před rokem a půl opustil bubeník Martin Vajgl, ustala na dlouhou doba její příprava na mrtvém bodě. Za bicí soupravou ho sice záhy nahradil Miloš Dvořáček, ale doladit muzikantskou souhru zabralo Minutám celý rok.
Dream dokazuje, že se čekání vyplatilo. Album spojuje rockovou přímočarost, jazzové schovky a nečekané průniky do všemožných žánrů. Působí zároveň ze všech nejpřesvědčivěji. Zatímco starší desky se potýkaly s určitou očesaností písní, které teprve naživo dokázaly rozkvést, Dream překvapí svým kompaktním, ale přitom hudebně barevným a studiově našláplým zvukem. Nepřímým důkazem je i jediný hostující muzikant Michal Žáček na flétnu – dříve zpestřovali četní hosté chybějící živý feel, nyní je z písní cítit, že si samy vystačí tak akorát.
Nová deska je nejsilnější ve své první polovině. Otvíračka v podobě Subterranean Wonderground hned začíná zostra slovy „nothing found killing the pain, except sex and drug therapy“ a k tomu podehrává kytara a klávesy v duchu staré americké psychedelie. Nemusíte se ale bát, Zdeněk Bína nebude zpívat o bílém králíkovi ani o jezdcích na bouři. Nálada písní opět eklekticky lítá nahoru dolů, doleva doprava. Dočkáte se zasněné Sea or Sure, orientální Sol (ta nejblíže připomíná Bínovu solo tvorbu) nebo lenivé jazzové High Treason.
Již v úvodu jsem zmínil, že -123 min. se to nedlouho po vydání Dream rozhodli zabalit. Není to jen škoda dobré kapely, ale i skvělých nových písní, které už nejspíš naživo neuslyšíme. Bohužel. Suma energie, kterou toto album přenáší, je totiž ohromná.
Hodnocení: 8/10
Tomáš Haiman