Květy vydali hluboko před Vánocema novou desku. Teprve článek v Respektu mě donutil, abych se k ní také vyjádřil neb si to zaslouží. Když si to přebírám ze všech stran, jde o majstrštyk. Kapela nevykročila do jiných žánrových vod, ale povedla se jim do nejmenších detailů dotažená deska. Jestli jste si mysleli, že už předposlední album (Střela zastavená v jantaru) bylo dobré, tak tady jde o posun o jeden řád...
To srovnání nové a předposlední desky je důležité. Střelu mám rád. Ne že bych k ní neměl několik dílčích výtek, ale když na krám dorazí cizinci a chtějí nějaký zajímavý český písničkový bigbít, sahám mimo OTK, také po Květech. V 99% jsou cizinci nadšeni. Při poslechu obou desek po sobě překvapí v prvé řadě zvuk. Člověk má Střelu zařazenou do kolonky "profesionální povedený zvuk" a najednou se u Myjaou rozjasní výšky, basy jsou kulaté a nehučí, dynamika tepe tam kde má, zvuk je plný a přirozený. Hlavně zpěv je sejmut dokonale.
Je vidět, že Květy studio Ondřeje Ježka zvolili dobře. Podílel se hlavně na produkci. Zvuk prý primárně neřešil, šlo prý hlavně o zachycení přirozenosti písní. Kupodivu byl Evžen producentsky dost tlumen v typické expresy jeho zpěvu - rozhodně to není z desky znát - jakožeby se stíral typický zvuk Květů. Vlastně je tím "tlumením" naopak vyvýšen.
A jestli zvuk není primárně řešen, tak potom pochválena budiš konstalace správných nastavení nahrávadel Ježkova studia! Všem kapelám doporučuji - rychle se tam objednejte než se ty čudlíky nakroputí někam na špatné strany, ale vypadá to, že jsou silně zaaretovány a že peníze vynaložené na tomto místě rozhodně nejsou vyhozené...
Ovšem zvuk a produkce by byla jen je třešínka na dortu, kdyby nešlo i o kvalitní materiál vlastních písní. Před pár lety jsem psal o rehabilitaci písničky v souvislosti s kapelou Ruce naší Dory - mezitím se vyrojili (stejne jako ve světě) i u nás kvanta "písničkových" kapel. Květy jim u nás kralují. Na Myjaou důsledně rozvíjejí a posouvají k dokonalosti svůj styl. Jejich písničky se vyznačují výraznou melodií podpořenou zajímavými, hravými ale ne zbytečně složitými aranžemi, nebojí se kořenit decentními vokály (v našich končinách nebývalá forma), nebojí se pracovat s dynamigou - gradují či ztišují tam, kde si to nálada žádá. Byť jde nakonec o rock, nesetkáme se tu s žádnou primitivností (nic proti ní - mám ji naopak rád), z bigbítu si berou naléhavost a dravost, ovšem nikoliv přímo, ale spíše ve spodních proudech.
Ovšem písničku písničkou dělá neoddělitelně text. I tady je nadělíno přebohatě. Zjednodušeněn řečeno jde vlastně o příběhy. Psány jsou současně výsostně poeticky i přiroezně. Jsou zde situace, které buď na jednu stranu důvěrně každý zná a vyjádření v básnické zkratce je mistrné nebo se lze uvěřitelně do situace vcítit. Text se kongenialně snoubí s melodií i formou.
Nemá smysl rozebírat skladbu po skladbě, protože tady slabiny nenalezneme. Tu by se dal vyjmenovat zajímavý host, který tu není kvůli jménu, ale kvůli přínosu skladbě. Tu bych mohl plesat nad vyloupnuvší se melodijkou xylofonu atd atd. Zbývá jen popřát, aby tato forma Květům vydržela neb je zaděláno už na evropskou kapelu...
PS: S Evženem (leader Květů, pozn.ed.) jsme se tak dlouho potkávali na různých akcích a festivalech až se z toho vyloupl společný projekt (Mahaut, pozn. ed.) - ovšem od "písniček" poměrně vzdálenéno. Netřeba se tvářit, že se osobně neznáme, takže mi lze vytýkat, že Květům straním, byť si myslím, že pokud by udělali blbou desky, napsal bych, že je blbá či v horším případě nepsal vůbec.
Josef Jindrák