Vladimír Václavek se na svém novém albu spojil s bubeníkem Milošem Dvořáčkem a společně vytvořili sehrané duo, které nabízí typického Václavka v jemně odlišném odstínu.
Život je pulsující píseň Vladimír Václavek se na svém novém albu spojil s bubeníkem Milošem Dvořáčkem a společně vytvořili sehrané duo, které nabízí typického Václavka v jemně odlišném odstínu. Poprvé se tato dvojice potkala v Čikori Ivy Bittové, dále spolu založila trio V.R.M. a nyní na albu Život je pulsující píseň pokračuje ve směru, který v několika posledních letech Vladimír Václavek nasadil. Od prvních tónů kytary je jeho rukopis rozpoznatelný. Základní motiv se lehce vynořuje a je hrán natolik dlouho, až se vryje pod kůži. Ono opakování ale vůbec nevadí, protože pokud je motiv nosný, může se opakovat donekonečna. Zde je to však vždy okořeněno další hudební vrstvou, jež nastolené téma rozvíjí. Toto relativní nekonečno poskytuje příležitost dostatečně silně vnímat i něco z východních nauk, které jsou Václavkovým výrazným inspiračním zdrojem. Václavek s Dvořáčkem se však vůbec nebojí své jemně pulsující písně natáhnout do nepísňových délek, což přináší jedinečnou možnost prožít s hudbou úplně jiný čas. Velkou předností je zde přítomnost šibalsky ukázněného Miloše Dvořáčka, který na jednu stranu toto album obohacuje svou radostí a hravostí, ale také velmi čistě ctí a podtrhává Václavkovu osobitost. Je jen škoda, že Václavek již delší dobu hledá svou ztracenou textařskou jistotu, protože některé pasáže znějí přece jenom příliš chtěně.
Patrik Hronek Hudební okénko 48/2007