Frontální útok neofolklóru pokračuje
S Benediktou na hrotě, nutno říci. Po zdařilém debutu se karvinská kapela po čtyřech letech vrací s dalším skvostem. Sestry Váňovy (Petra-zpěv, Míša-housle) si ze slovanské lidovky dost často berou jen melodii nebo náladu. Místy připomenou Vlastu Redla (Za řekou, za horama), v závěrečné Lásce zas Radůzu, Jabko je skoro punkové… Základem je vzdušnost beroucí si to nejlepší tu z funky (Šohajova mama), tu z jazzu (Šej hoj), tu z bigbítu (Slavíček), kořením třeba účelně využité gramofony, akordeon nebo dechy.
Váňová dokáže být romsky uhrančivá (Šej hoj) i étericky tajemná (Balada o zlé kopretině), kytara Marka Trana stejně tak funky-mňoukavá jako nekompromisně pulsující a rytmika Douda-Jarek (doma v Krucipüsku), to jsou nejdražší švýcarské hodinky. K tomu tradičně průzračný zvuk pod patronací sound-mága Cimfeho… a co má sakryš zvídavý recenzent vytknout? Možná leda klišovitý text titulní Punky Dumky nebo prazvláštní „pivní sbory“ v závěru. Pak si ale stačí znovu pustit Šohajovu mamu a pisálek sází jednu hvězdičku za druhou.
Hodnocení: 6/7
CZK
EUR
USD