Aven - Radek Antl - musicserver.cz

Kožich po babičce, šála z Kenvela

Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap, žijí si celkem v poklidu. Ona se ho neptá, kam jde a s kým, on se k ní nevrací v deliriu a případný, ovšem vždy pouze drobný spor řeší čistě verbálně. Když se dají dohromady šikovné vokalistky, má se to podobně: V názorech jsou zajedno, spolupráce neskřípe, tvůrčí idylka se zrcadlí ve výsledcích jejich úsilí. A jestli tomu tak není, vím minimálně o jedné výjimce v podobě Triny, tria absolventek hudební teorie a vcelku úspěšných muzikálových zpěvaček, které si padly do oka i noty. Romka Iveta Kováčová (programová hlasatelka ČT a bývalá členka Bacilů Vaška Neckáře), pozvala k sobě na čaj neromské kamarádky Dagmar Podkonickou a Janu Tyšerovou, aby si s nimi zkusila cikánské lidovky á capella. Onen okamžik lze považovat za zrození nevšedně znějící skupiny, která nedávno vydala už druhou studiovku "Aven". Zatímco produkci čtyři roky starého debutu "Gipsy Streams" měl na starosti věhlasný Ivan Král, na "Aven" už si troufla Kováčová spolu se členem oficiální doprovodné skupiny, kytaristou Josefem Štěpánkem, a hostem desky, baskytaristou Alexejem Charvátem. Oba dva jsou zkušení muzikanti, povědomí vám mohou být například ze spolupráce s Katkou Šarközi (Charvát se mimo to dále podepsal pod znělku "Banánových rybiček" a měl co do činění i s Lubošem Andrštem či Pavlou Milcovou). Známá jména byste ostatně našli v uměleckém životopise většiny ze zúčastněných, ať už jde o zbytek doprovodné kapely, basáka Jana Lstibůrka (mj. hudebně přicmrndával semifinalistům Česko hledá SuperStar) a bubeníka Camila Callera (KOA, Šum svistu, Laura a její tygři), nebo o hostující dechaře Marcela Bártu (James Moody, Bigband Gustava Broma) a Oskara Töröka (Vertigo Quintet), klavíristku Beátu Hlavenkovou (S'Aight, Lenka Dusilová), kontrabasistu Františka Rabu (KOA, Nerez, Ivan Král) či kytaristu Milana Kroku (Kale). Chtělo by se zvolat, že koncentrace takových lidí je nejpádnějším důkazem kvalit Triny. Prozatím však: Setrvejme v tichosti. Vnímavý čtenář z předchozích řádků jistě pochopil, že Triny si berou na paškál tradiční romské písně, zaranžované pro trojhlas doprovázený hudebními nástroji. Nabízí se otázka, nakolik originální výsledek tento (alespoň v rámci české scény) originální přístup přináší. Také zde už má všímavý čtenář jasno: Triny znějí osobitě. Něžné, místy až švitořivé a barvou Sestry Steinovy připomínající polyfonní vokály tu poskakují po blues-rockovém poprašku elektrické kytary a bicích ("Adadžives"), tu se vrnivě protahují na jazzové pohovce perkusí, jemného piana, pocinkávajícího zvonečku a neposedné trubky ("Pérel brišind"), tu na okamžik za hry lidových housliček zamíří někam na Moravu ("Kana somas") a tu se zase vracejí ke kořenům, aby se nechaly doprovázet typicky romskou španělkou á la Gipsy Kings ("Akor e čhaj"). Místy se člověk opravdu nestačí divit, co všechno na něj děvčata tasí: V písni "Motoris" zní bouřka, startující automobil, troubení a zatahování ruční brzdy, "Šero mange posarďom" je zase až na kost obnažená záležitost, která si vystačí s hypnotizujícím zpěvem, perkusemi a počítačovou smyčkou, díky níž chvíli pochybujete, jestli se vám CD "Aven" náhodou nevzpříčilo v mechanice. Dbajíce podivného zvyku romského hudebního folklóru, Triny takřka důsledně pracují s kontrastem. A nejde jen o rozpor mezi náladou melodie a smyslem textu (pohřební, kostelní atmosféra vs. slova o slunci a dětech v "Khamoro"), což by se ještě dalo hodit na hřbet dávným předkům. Rozporu dámy záměrně užívají i v aranžích (optimistická atmosféra vs. westernově temné vybrnkávání na elektrickou kytaru v "Adadžives") či samotné interpretaci (radostné vyprávění o tom, že drahá polovička skončila na nemocničním lůžku v "Andri di špitala", soustředěný přednes o přípravě pochutiny z okurek a brambor v písni "Aven" zase zní jako nějaké zaříkadlo, nehledě na ponurou basu a kytaru). Bohužel pro výsledné vyznění celé desky se Triny stále nezbavily syndromu absolventů konzervatoře, pročež nahrávku zatěžuje až nezdravě vlažná profesionalita, jakási uměle působící našponovanost, to, co Petr Korál při příležitosti recenze "Gipsy Streams" výstižně pojmenoval jako "přílišná akademičnost". I přesto je "Aven" zdařilým počinem, který svým moderním zvukem a lehce eklektickým přístupem k věci ukazuje záda většině tuzemských interpretů romského folku. Rozhodně v jeho případě nečekejte smrtelně roztančenou záležitost, nudit by vás ale také neměl.

Hodnocení: 7/10

Autor: Radek Antl, 22.12.2005, http://musicserver.cz/clanek/13444/Triny--Aven/