The Best Of Tara Fuki - Jan Hocek - jazzport.cz

Tara Fuki a jejich iniciační bestofka…

Nikdy jsem nechápal, proč takové kapely jako Tara Fuki, Psí vojáci nebo Plastic People vydávají kompilace,“ napsal jeden hudební fanoušek v komentáři na Facebooku. „Jejich tvorba je kontinuální, vyvíjí se odněkud někam, a nemá tedy pražádného smyslu uspořádat jim hitparádovou desku jako v případě komerčních umělců. Možná ale mají umělci pocit, že to k tomu patří, že bez toho to nejde apod. Nebo že by ten pocit měli spíše jejich vydavatelé?“

Myslím, že tato slova jsou poněkud „mimo mísu“. Pominu fakt, že bestofka není sestavována v případě jmenovaných (nekomerčních) kapel hitparádově; její smysl je totiž zcela jiný. Kdo z nastupující posluchačské generace sleduje třeba Tara Fuki pravidelně desku za deskou? To za prvé. Kdo z nich (ale to platí i pro mnohé letitější hudební posluchače) má finance na celou diskografii kapely? To za druhé. A za třetí to může mít opodstatnění třeba i v tom, že leckdo nemá doma dostatek místa, ale moc rád by třeba nějaké album Tara Fuki měl, jenže které z těch řadových je to nejlepší? A za čtvrté, a to platí právě o TARA FUKI a jejich „THE BEST OF…“ (Indies Scope) v plné míře, je ten fakt, že dobrým výběrem skladeb (a nejlépe v režii samotných interpretů) vznikne opět neotřelá kolekce se specifickou náladou, vzešlou z promyšlené dramaturgie. Navíc kompilace Tara Fuki vyšlo též na vinylovém dvojalbu! Opět další plus pro existenci výběrového alba dvojice zpěvaček a violoncellistek Andrey Konstankiewiczové a Doroty Barové.

Tara Fuki, trojnásobné držitelky žánrové ceny Anděl a jediný český zástupce, jenž vystoupil na hudebním veletrhu Womex, vybíraly z pěti alb (Piosenki do snu, Kapka, Auris, Sens, Winna). Nakonec se na výběrovku vešlo 19 písní plus dosud nevydaná, výjimečně česky zpívaná „V rytmu s deštěm“ (která se nevešla na poslední řadovou desku). Bezmála osmdesátiminutové album je sestaveno v pomyslném oblouku – od písniček spíše popěvkovitých, přes instrumentálně vypjaté a prokomponované písně, zpět k méně komplikovaným a v závěru vyloženě optimistickým zpívánkám. Všechny jsou ale interpretovány emotivně přesvědčivým ženským vokálem (obě protagonistky se nádherně doplňují) a především šťavnatým, hutným i křehkým violoncelllovým doprovodem, čerpající zhusta z minimalismu a třeba i z Janáčka. Některé mezihry patří až někam do hájemství Kronos Quartet! Poslechněte si písně „Sen“, „Moje serduszko“, „Kolorowe szkielka“ nebo „Winna“, tam to opravdu je! A to nemluvím o jímavé lyrice, která chytá za srdce („Modlitba“, „Zwierciadlo“), nebo jež srdce z těla přímo rve („Tango“, „Senna“)! Někde se ozvou i perkusivní zvuky, buď přímo z violoncell („Spálilo sie“), nebo s cajonem („Lej, lej, lej“) či z elektronického zdroje (až molvaerovská „Czerwone jabluszko“). Píseň „Kapka“ zase působí přímo šamansky, „Ty i ja“ evokuje Indii či Pákistán, „Sens“ se blíží svými teplými barvami skoro surf-rocku, „Anna“ je bohatá vokálním dvojhlasem, minimalistickou figurou ve spodním proudu a znepokojivými zvuky a´la musique concréte… Stačí?

Vskutku reprezentativní a pro mnohé pravděpodobně iniciační bestofka!

Jan Hocek

http://jazzport.cz/2016/03/15/tara-fuki-jejich-iniciacni-bestofka/