Bazarem proměn - Roman Jireš - ireport.cz

RECENZE: Vladimír Mišík se dočkal poklony od svých hudebních kolegů
 

Vzdát hudební hold svému kolegovi, notabene ještě žijícímu, vyžaduje určitou dávku drzosti, i když se jedná o tak slušného člověka, jakým je Vladimír Mišík. Ten svůj názor přes média vzkazovat nebude, od toho je tady ostatně recenzent. A více či méně spokojený posluchač.

I přes místy rozpačitý výsledek může být Mišík spokojen s tím, jaký dopad mají jím interpretované písně na několik generací muzikantů bez ohledu na stylové zaměření. V případě zástupců vydavatelství Indies Scope bylo jasné, že se nejedná právě o představitele klasického českého bigbítu, takže to - podle očekávání - občas zaskřípe, ale častěji příjemně zajiskří. Pokud nejste z principu proti projektům typu tribute, poslechněte si bez předsudků, jak si mladé pušky (s výjimkou Jana Spáleného generačně spřízněného s Mišíkem) poradily s dědictvím bigbítových otců.

Základem dobré převzaté písně je zachovat atmosféru původní nahrávky a přidat do ní něco ze své osobitosti. Z tohoto pohledu se povedlo už úvodní setkání Mišíka s folklórem, tedy hitu Sluneční hrob se souborem Musica Folklorica, který zachoval emoce originálu. Tato skladba album zarámovala, protože si ji vybrali i Čankišou. A pojali ji se vším všudy po svém - pod názvem Jua kaburi vytvořili nápaditou verzi skladby nazpívanou v jazyce fiktivního lidu Čanki. A skutečně osobitý přístup dotáhli do konce tvrzením, že se jedná o autentický záznam hudby domorodého kmene objevený v brněnském etnografickém muzeu!

Jako největší frajeři se ale ukázaly Květy - vybraly si průměrnou píseň z trochu neprávem přehlíženého alba Vladimír Mišík 4 Návstěvní den. Jenže kapela v čele se zpěvákem Martinem Kyšperským z ní vydoloval maximum. Navíc si pohráli s textem a zakomponovali do něj kousky dalších nahrávek ze zmíněného alba.

Za odvahu hraničící s drzostí lze označit, když se někdo bez respektu pustí do Mišíkových skladeb, které již bez nadsázky zlidověly. Takové Variaci na renesanční téma (Lesní zvěř) polorecitace a takřka hudební minimalismus rozhodně sluší. Hůře už to dopadlo s další klasikou Stříhali dohola malého chlapečka, v níž měl Jan P. Muchow nepříliš šťastný nápad představit zpěvačlu Elu. Nic proti experimentům a jejímu zpěvu, ale Kainarova mrazivá báseň se s ženským přednesem prostě míji. Proč ta růže uvadá už rovně hrají u táboráku lidé, kteří ani možná nevědí, že se jedná o Mišíka a text Jiřího Suchého. Soubor Bran však ví, o co jde, a tomu odpovídá dobrý výsledek.

Mišíkova tvorba je z velké části postavena na textech, jejímiž autory jsou vedle něj zejména Václav Hrabě, Josef Kainar a Jiří Dědeček. S nimi se však svým hudebním zpracováním trochu minuli Bratři Orffové, jejichž verzi Sadem, lesem, parkem chybí napětí, nepřekvapivé je Tea and Crumpets od Ondřeje Galušky z Eggnoise, jen letmo osloveni originálem se zdají v Deserted Alley Nylon Jail. Zcela ke svému obrazu k potěše svých příznivců zpracovala Cestu do dětství Mňága & Žďorp a už vůbec nic společného s Mišíkem nemá elektronická verze skladby Noc od Borise Carloffa. Jakýsi moderní folk bez šťávy nabící v Ďáblících Lucie Redlová a ironická lehkost se zcela vytratila z rozverné Co ti dám, kterou Ille s Olgou Königovou zbytečně hodili do pochmurné podoby.

Aby to však nevypadalo, že ženské hlasy nemají šanci dostat se na dřeń síle Mišíkových písní - výborná je teskná balada Co jsem si vzal od dua Tara Fuki. Hezky po textu jde taky svým projevem Marie Puttnerová s Jablkoněm v Sochách, funguje i spojení folkrockového Jarretu s Hankou Skřivánkovou v Bazaru proměn, a dokonce snad ještě více než v originále vyzní skvělý text 20 deka duše v provedení dua Kieslowski.

Další intepreti potěší příznivce uctivějšího a tradičnějšího nakládání s originály. Vydařila se Tma stéká do kaluží kapely Ladě s převalujícím se rytmem a expresivním zpěvem Michaela Kubesy, Koukni na tu fotku souboru Tady To Máš s hezkým trumpetovým jam session nebo prožité blues S nebem to mám dobrý od ZVA 12-28 Bandu.

Nemůžeme předpokládat, že by Bazarem proměn ani ten největší příznivec Vladimíra Mišíka poslouchal dnes a denně od první do poslední písně. Ale z téhle hudební bonboniéry různých chutí je rozhodně co vyzobávat.

BEST TRAX: Slunečný hrob (Musica folklorica), Návstěvní den (Květy), Co jsem si vzal (Tara Fuki)
ZKUS TAKY: Oldřich Janota - Ztracený ve světě, Mňága & Žďorp - Dáreček, Třináct fláků od Kaťáků

Roman Jireš
4/7

http://www.ireport.cz/recenze/21257-recenze-vladimir-misik-se-dockal-poklony-od-svych-hudebnich-kolegu.html