Zeroth - Lukáš Pokorný - indiemusic.cz


obal alba

Luno

Zeroth
Dostupné varianty
CD 254 Kč
MP3 99 Kč
LP 299 Kč
FLAC+mp3 149 Kč

V pořadí třetí deska českých Luno vznikala v nových podmínkách. Vyšla u labelu Indies Records, finančně se na ní podíleli fanoušci a výrazný otisk na ní zanechal Tuzex a studio Borise Carloffa. Zeroth je dospělejší a zkušenější brácha eponymního debutu. Ale znáte to. Někdy jsou moudra předškoláka poučnější než všichni profesoři světa. Zeroth je, jak už je to v případě Luno obvyklé, souborem mnoha podmnožin. Texty, které nejsou protentokrát samá metafora, vznikaly výhradně v režii Emy Brabcové, po hudební stránce si na desku pořádně sáhli všichni členové kapely včetně Tuzexe, který přišel se třemi nápady. Zatímco debut vznikal na chatě u Šmityho, Zeroth měl zdánlivě k dispozici všechen luxus. Zdání ovšem může klamat. Obzvlášť, když je za rohem konec světa.
Zeroth, který neztratil nic z přitažlivosti značky Luno, má deset skladeb, doprovází ho tradičně špičkový vizuál fotografa Romana Dietricha (manžel Emy) a v přípravě jsou dva klipy (J. Anderle a R. Dietrich). Po zvukové stránce není pochyb o tom, že od první „syrově přírodní“ a minimalistické desky se Luno hodně posunuli. K dispozici bylo víc prostředků (jak hudebních, tak finančních) a na desce tak už jen těžko najdete hypnoticky nekonečné baskytarové seance nebo nevysvětlitelný konec skladby předtím, než vlastně začala. Co narostlo a posunulo se do popředí, je Emin hlas a projev vůbec. Naléhavější a tak nějak přítomnější. Emy je prostě Zeroth plný. A je to tak dobře: potenciální neználek, který netuší, že krása tryskající z dynamické This Is the Fake, vzdušné Heart Cavernoma nebo „hooverphonické“ Sirzhen pochází od české zpěvačky, by tyhle skladby automaticky zařadil někam na Ostrovy nebo do Skandinávie. A podobnou trajektorii by nastoupili i ostatní: i přesto že Honza Janečka už není pro Emu hlavní „partner in crime“, jako tomu bylo třeba na debutovém zázraku Pekorino, a na desce místy působí „pouze“ jako doprovod, jeho rytmické výlety berou pořád dech (viz asi nejlepší skladba desky Human Centipede nebo úderka v No Heil Syndrom… A samozřejmě obzvlášť naživo).
Samostatnou kapitolu tvoří na albu kytary: Martyn Starý si s příležitostnou pomocí Tuzexe a Dzurko Orawtze z Got Blue Balls bere slovo tak často, jak jen mu to jednotlivé skladby dovolí. Je to až nebezpečné, v okamžiku, kdy zavětří kousek prostoru, buď plíživě zaujme nejlepší pozici (Wrong Start těsně před třetí minutou, Her Sex Code od začátku) nebo po krátkém varování jednoduše vykopne dveře a spustí (refrén v Human Centipede). Stejně jako zvuky kytary dotváří naléhavou atmosféru desky Zeroth taky o poznání víc elektroniky. Ta křičí o pozornost hlavně s nástupem druhé půlky a tu a tam se noří do nečekaně hlubokých vod. Jako třeba na téměř post apokalyptické The Last Time You Made Me Come Back on the Coach nebo příznačně pojmenované Plasma Generator. Vlastně vzhledem k momentálnímu rozpoložení zpěvačky není ani divu.
Zeroth není jednoduchá deska. Tam, kde debut „strašil“ syrovostí a tvrdohlavou jednoduchostí metod, jak zaujmout, poslední album jakoby splétalo multižánrovou pavučinu a vznášelo se v těžkém oparu. Člověk potřebuje čas rozhlédnout se po krajině, kterou Luno svou hudbou vytváří. Protentokrát se sice někdy nemůže zbavit pocitu, že méně by bylo více… Ale i tak z ní nemůže spustit oči. Podtrženo, sečteno, i přes poměrně zahuštěný hudební prostor Luno opět přišli s výrazným, jasně rozeznatelným, ale zároveň poslouchatelným albem.

plusy:
    Ema
    nadčasové Human Centipede, Heart Cavernoma
    skloubení temnoty a světla
    kytary
mínusy:
    “jako by nedrželo pohromadě”
    občasné přehlcení

80%
Lukáš Pokorný

http://www.indiemusic.cz/2012/12/18/luno-zeroth/


Zpátky na stránku s albem
O NÁKUPU
© Indies Scope

IČ 105 34 181     /     Dolní Loučky 191     /     594 55  Dolní Loučky u Brna
×