Pro německé uši spíše nezvyklé zvuky zasáhnou folklorem, který tu málokdo zná a také, a to především, cizím jazykem. Neboť tato skupina pochází z Moravy/České republiky.
Avšak nejen prvky folku, tedy starého písničkářství, ale také moderní je zapracováno, ať už je to rock nebo také jazz. Ach, dnes to jde tak snadno: jednoduše uspořádat, strčit do šuplíku „world music“ a je hotovo.
Přeci jen ale doufám, že tak lehké to není. V jádru je to někdy přeci jen rock, jenže je hrán na akustické nástroje. A vždy, když je nasazena příčná flétna, není Jethro Tull úplně daleko. Cizé by to nemělo být ani pro ty, kteří se někdy zabývali keltskou hudbou – tyto trochu jiné než obvyklé tónové řady zde také mohou objevit. Stejně tak prvky jiných folklorů, čas od času mi to připomíná hudbu různých kmenů na dalekém skandinávském severu. Track 3 je čistý folk rock, který skutečně dobře zachází se svou houslovou aranží, ale je to právě také jazyk, který vyzařuje tuto jistou míru cizosti. Kromě toho by tento titul mohl být hrán např. skupinou Horslips. Vedle houslí ; a fléten je možné slyšet také mandolínu a brumli a nějaké jiné, snad v zemi kapely místní nástroje, a to vše dává dohromady dobrodružnou směs. Dobrodružnou z toho důvodu, že tato hudba pro většinu z nás může představovat určitý druh objevování.
Jedno zjištění mi jde velmi lehce od ruky: Tito muzikanti hrají naprosto profesionálně a sehraně. Každý break sedí, každý hudbě vlastní zvrat mezi jednotlivými částmi je proveden dokonale a znamenitě, člověk cítí neuvěřitelnou „elasticitu“, neboť tu nic nepůsobí ztuhle nebo usnaženě, takže je vyzařováno hodně živosti a radosti ze hry a např. na Tanečním a folkovém festivalu v Rudolfstadtu by hudba mohla rozdmýchat skutečnou bouři nadšení. Na neobvyklé mezitím člověk naráží zas a zas, tak jako v titulu číslo 5, kde se vedle bubnování udávajícího rytmus a hlasovým přednesem, který už skoro vzbuzuje dojem mluveného zpěvu (recitativu? – pozn. překlad), prosazuje hypnotický v okál v pozadí a svým repetitivním charakterem určují celou píseň – velmi zajímavé. Takovéto uspořádání je mi známo např. od švédských skupin.
Silně působí, jak se během desky střídají nálady: folk, rock, pop, někdy více, někdy méně přístupné, ale člověk je stále vtahován do tohoto cizího světa tónů. Rád to poslouchám a jsem schopen objevovat stále nové nuance.
Lídr skupiny, Kočko, se mimochodem už zabýval projekty z oblasti metalu, takže člověk může předpokládat, že se i takovéto prvky částečně vloudily do této hudby. Tak se potom silně hlásí o slovo elektrická kytara v titulu 11 a 12, dohromady s domorodým cimbálem – skutečně silný kus!!!
Co (mi) nakonec zůstává, je nádech cizosti, indicie toho, že člověk až příliš často přemýšlí v hudebních hranicích a klidně by se měl jednou odvážit myslet v přesazích. Pokud se nám to podařilo, potom bychom měli skutečnou world music, není-liž pravda?
Wolfgang Giese
CZK
EUR
USD