CD | 254 Kč |
MP3 | 99 Kč |
FLAC+mp3 | 149 Kč |
Soubor dříve známý jako Nahoru po schodišti dolů band s novým albem Roztoky zůstává příjemnou jistotou. Nejen proto, že se po desce Tanec! z roku 2007, vydané dva roky po Mokrém prádle, vrátil k tradiční čtyřleté periodě mezi jejich nahrávkami, ale zejména proto, že si na nic nehraje a natočil album přiměřené věku a možnostem.
Skupina, která si v původní delší verzi dala název podle knihy Bel Kaufmanové popisující život učitelky na newyorské střední škole, od posledního alba omladila sestavu o kytaristu Ondřeje Fencla a bubenici Páju Táboříkovou, která je dokonce mladší než Schodiště samo. I přes tuhle "omlazovací kůru" je bezmála třicetileté Schodiště přece jenom ve středním věku, a tomu naštěstí na novince odpovídají i texty, snad s výjimkou středoškolského humoru v rozjuchaném Nebudu. Ono je také třeba si uvědomit, že showman a (ne)zpěvák Martin "Doktor" Krajíček už má dvaapadesát, takže mu daleko více než nějaké postpubertální pitominky sedí umírněně melancholické kousky jako Splín Revoluční třídy nebo Sázava.
Hned první šraml Netáhnou, v němž Krajíček dokazuje, že je spíše showman než výrazný zpěvák, podporuje obavy, že Schodiště patří ke kapelám, u nichž se jen těžko přenáší atmosféra živého koncertu na desky. Ale následující eroticko-motorkářský song Maha maha nebo Byty v podání zpívající bubenice Táboříkové dávají oprávněnou naději, že se majitel cédéčka pobaví i tak. A ono je opravdu co poslouchat. Například hypnotickou basu Vratislava Horčíka, nad kterou se v pseudolidovce Strašák vznáší trylky klarinetu Jaromíra Linharta. Nebo Saky paky s parádním pozounem a foukací harmonikou či důstojný závěr alba v podobě lehce optimistické skladby Někdy ozdobené trubkou Tomáše Vaníčka.
Nahrávka Roztoky, na které mimo jiné hostují zpěvačky Jamajka Koblicová, Makina Štochlová a Iva Zagnerová, z větší části ukazuje Schodiště otlučené mnoho lety méně či více intenzivního muzikantského života. Schody jsou místy trochu sešlapané a zábradlí odřené, ale ještě na ně můžete vstoupit s důvěrou.
Roman Jireš
4/7