Když se na webu před pár dny objevil singl “Běs”, ožila ve mně okamžitě vzpomínka na ty nejlepší okamžiky, které spolu Kočko a jeho družina doposud fanouškům připravili. Dokonce bych řekl, že je to největší hit, jaký jsem od tohoto spolku kdy slyšel. Jestli to měl být příslib stejně kvalitní desky, která už byla tou dobou na dohled, nemohl Kočko zvolit lepšího vlajkonoše. Po skvostném albu “Poplór”, které úplně nově definovalo, co to znamená mít hudební nadhled, přichází dnes jeho mnohem tajemnější následovník ...
Namísto okružní jízdy východní Evropou se nové album usazuje v Kočkově domovině a inspiruje se bájnou horou Godulou. Výsledkem je zvláštní mix tajemných až rituálních skladeb, jejichž předobrazem jsou starobylé pohanské modlitby, a moderních variací tradičního folklóru. Během několika minut tak vystřídáme hned několik nálad od mystických zaříkávadel až po přímočaré taneční rytmy nebo temnější folk v duchu spřízněné kapely Silent Stream of Godless Elegy. A když už mluvím o SSOGE, musím ještě doplnit, že jsou si oba spolky na svých aktuálních deskách blíže než kdy dříve. Stačí si poslechnout skladby, jako “Zahrada” nebo “Černá kněžna”.
Ale teď už konec opatrného kroužení nad horou Godulou, sneseme se níž, přímo do nitra jejích hustých lesů. Jak už jsem naznačil výše, velkou měrou jsou na novém albu zastoupeny tajemně odříkávané skladby po vzoru dávných modliteb - “Za Welesa”, “Vítej Vesno” a “Godovnica”. Problém je v tom, že snad ani jedna z nich pro mě jako klasická skladba moc nefunguje. V pomalé písni “Vítej Vesno” se třeba zaříkávání opakuje až příliš tvrdošíjně a bez dalšího silného motivu nebo hudebního osvěžení. Tématicky stěžejní “Godovnica” sice moc hezky využívá služeb pěveckého sboru Kampanela, ale jako samostatná skladba opět domácí zábavu nerozjíždí. Ještě tak možná jako mystická mezihra nebo hudba k ohni, ale doma u stolu prostě nula, nic.
Mimo chvil zaříkavačských připravil pan Kočko také několik momentů osvěžujících a nečekaných - “Zlatohlav” a “Ověnžok”. V jejich případě dopadlo vše tak nějak napůl. “Zlatohlav” krásně jiskří, je lehounký a instrumentálně osvěžující. Jen si poslechněte ten kontrabas a po něm také příčnou flétnu! Na druhou stranu si ale píseň neodpouští několik melodických kotrmelců ve stylu “nevím-kudy-kam”. Díky tomu skladba neustále balancuje na rozhraní velké náklonnosti a kousavé provokace. Za hledání nových cest mám tuto skladbu ale nakonec rád. Jenže potom přijde “Ověnžok”. Tady na kraji Brna máme takové známé zatáčky v prudkém kopci. Každé ráno se do nich škrábe autobus a mně se zdá, že snad nahoru ani nevyjede. Stejný pocit mám taky u této zadřené skladby. No a pokud by mě náhodou neotrávil její zaseknutý kolovrátek, dokáže to jistě nepříjemně odkřičený vokál. Já vím, že to k tématu patří, ale tahle ženská umanutost je prostě moc. Jestli mi někdy nějaká Kočkova skladba opravdu nesedla, je to rozhodně “Ověnžok”.
Když už se ale Tomáš Kočko nadechne k pořádnému výkonu, pohybujeme se okamžitě zase v oblasti absolutního hodnocení. V případě desky “Godula” to platí pro pět skladeb v čele s hvězdným “Běsem”. O jeho neprůstřelné hitovosti a živelnosti už jsme napsali mnoho, proto se mrkneme rovnou na klenoty ostatní. Jako poslední si mě získala příjemná, i když lacině otextovaná milostná balada “Čarodějný popevěk” v režii Libušky Černé. Ještě před ní se rozkoukala další “doom-folková” perla “Černá kněžna” a zapomenout nesmím ani na uhrančivou “Zahradu”, druhou nejlepší skladbu nové desky. Obě dýchají obrovskou silou emocí, kouzel a tajemnosti. Zbývá nám “Ondrášova píseň”, osobní srdcovka, rytmická kouzelnice a pořádná lidová divočina. Ta nemůže v nejlepší pětce scházet, i kdyby se čerti po světě proháněli.
Vychází mi tedy skóre 4:6, neboli čtyřikrát slabě, jednou příjemně provokativně a pětkrát výborně. Výsledek to není úplně špatný, ale od dlouho očekávané novinky Tomáše Kočka jsem čekal přeci jen víc. V porovnání s minulostí ale nahrál Orchestr trochu polotučné a místy až odstředěné album. A že jsem úplně vynechal poslední tři skladby? Hm, to bude možná tím, že jsem si pod označení “Part II” představoval něco jiného, než jen pozměněné aranže tří skladeb ze základního playlistu. Alespoň, že je ve dvou případech parádně zahušťují kluci ze Silent Stream. Hned je zase vidět, jak blízko k sobě oba spolky mají.
Music:pioneer
http://www.music-pioneer.net/index.php?option=com_content&task=view&id=940&Itemid=38