A je tady. Objevil se, nečekán, nezván, nový sborník vrcholového rockového alternativce Kyšperského a jeho kapely Květy. Ve skutečnosti je na klasickou řadovku ještě brzy, ale sbírka “V čajové konvici” vlastně typickou řadovkou ani není. To pouze Martin Kyšperský dostal nabídku ozdobit svým skladatelským rukopisem částečně divadelní projekt “Svět podle Fagi”. A když už byly skladby na světě, proč je nehodit na disk, že ano. Zdá se to jako super nápad, ale kolikrát už z podobných akcí “když-už-to-máme-napsané” vzešla docela zbytečná a prázdná nahrávka. A co na to Květy?
Ty prostě nahrály svěží patnáctku stručných písní, a kdyby na divadelní původ samy neupozornily, asi bych z něj album vůbec nepodezříval. Ve srovnání s předchozími deskami je novinka částečně přívětivější a díky generačně naprosto nezávislým písním “Osnova” nebo “Šnek” může nasbírat docela dost nových fanoušků, mezi nimiž budou možná poprvé i děti. Na svědomí to má samozřejmě zmiňované divadelní téma. Přestože je ale novinka hudebně spíše střídmá, nabízí také několik zcela nových a pro Květy méně typických momentů. Třeba hned dvojku “Medvídek”, takový český doprovod k úžasnému filmu “Karlík a továrna na čokoládu”, jehož zvláštní výstřednost mi tato skladba okamžitě připomněla. Podobným překvapením dýchají také zmiňované kousky “Osnova” a “Šnek”, ve kterých navíc parádně zafungovaly hostující zpěvulky (Lenka Dusilová a další).
Pokud jde o jednoduchost skladeb i trochu roztěkanou celistvost desky, nemám s novinkou v podstatě žádný větší problém. Spíše naopak. Kdybych vynechal ultra dráždivou monotónku “Nejtišší kapela” a hudebně poloprázdného vypravěče “O cestování”, obdržel by zbytek písní jednoznačně palec nahoru. Podobně rozmazlujícímu hodnocení se ale nečekaně nebudou těšit texty - většinu jich poskládal opět sám Martin Kyšperský, pouze poslední čtyři jsou dílem Jiřího Jelínka. V případě Kyšperského textů mám ale pocit, jako by se o nás pokoušel stále týž textařský trik, kterým je zaplácáváno více méně celé album. Jednou úspěšně, podruhé ne. Až příliš často slyším jen laciné rýmování, které nepoutá pozornost ničím jiným, než nečekanou kombinací dvou příjemně se rýmujících slov. Jednou je to božské (“ve školních osnovách je málo o sovách”), podruhé ještě vtipné (“Vatikán, papežův účes z vaty tkán”), ale podesáté už je to prostě otrava předávkováním (“seš ve stavu, kdy na ni myslíš ve stanu”).
To, co v mých očích novou desku skutečně polarizuje, jsou tedy jindy novátorské texty. Tato jejich příslovečná svěžest jako by se na novince místy ztrácela. Přítomny jsou na jednu stranu ty nejlepší textařské nápady, jaké jsem od Kyšperského slyšel (bravurní “Motorka” nebo “Osnova”), ale nouze bohužel není ani o ty nejlacinější (dobrá polovina rýmů skladby “O cestování” nebo až příliš úchylná “Malá přítelkyně”). Jak jsem ale naznačil už v úvodu, nové album se Květům celkově rozhodně povedlo. Svojí strukturou je sice výrazně snazší pro trávení, ale stále přitom dokazuje, že si svůj vysoký standard kapela bez větších potíží drží i v mnohem triviálnějších polohách. Index zábavnosti téměř na maximu a dojem originality přitom stále velice silný, takové je divadelní album “V čajové konvici”.
http://www.music-pioneer.net/index.php?option=com_content&task=view&id=927&Itemid=38