Pražští "Jethro Tull", kapela Taliesyn, hrají pochmurné písně zvesela
Skupina nesoucí jméno bájného irského barda Taliesyna pokřtí dnes večer v pražské Malostranské besedě své druhé album Zvesela! Hudba občas připomene Pražský výběr či divočejší polohy Toma Waitse.
reklama
Není v Česku zřejmě soubor, který by se s takovou lehkostí pohyboval mezi hospodským popěvkem a jazzovým laškováním, mezi irskou baladou a pinkfloydovsky vznosnými momenty. Základní charakteristikou novinky nazvané Zvesela! je právě prolínání stylů. Nikoli náhodou bude kmotrem desky hudební průzkumník Jan Spálený.
Zkušení muzikanti sdružení kolem kytaristy a zpěváka Jana Bičovského se drží kořenů, které tkví kdesi u The Pentangle a Jethro Tull, na desku však proniklo mnohé z jejich dalších působišť (například Neřež, Marie Rottrová, Bran aj.).
Túra pro britských ostrovech
Středovýchodní motivy či aluze na Karibik, slyšitelné na debutu Jižní Amnézie, nezmizely. Ustoupily však méně exotickým polohám a adaptacím skladeb posbíraných na toulkách po britských ostrovech.
Deska přes pochmurný obsah písní zní takřka poklidně. Rozličné flétny, syntezátor, bouzouki a v podstatě rockovou rytmiku se podařilo skloubit s kytarovým základem a v detailech ukrýt radost ze studiové práce.
Taliesyn v písních jako Sentimentality či Café poněkud podlehli vábení mainstreamu (přinejmenším v produkční rovině), aniž by se však vzdali momentů, jež připomenou Pražský výběr či divočejší polohy Toma Waitse.
V textech přetrvala česko-anglická dvojdomost a tak dobře napsané ohlasy moravského folkloru i parafráze irského a anglického folku jsou v Česku výjimečné.
Smutek zrajících třicátníků
Čtrnáct stylově rozdováděných skladeb má ovšem tématický středobod – totiž melancholii, ukrytou ve verších Jana Bičovského a Vojtěcha Jindry. Na desce není jediná pozitivní skladba. Jakoby autoři chtěli mezi krutou sebeironií a inovativními aranžmá polozapomenutých tradicionálů ukrýt smutek zrajících třicátníků.
Zdánlivě klišovitá témata lásky a smrti nabízejí v písních jako The Dead Travel Fast či Viselec nepřekvapivé, ale živočišně plné odstíny. Přesvědčivé vokální i instrumentální výkony s vyrovnanou produkcí pak činí výsledek přístupným velmi různorodému publiku, ačkoli si celek zároveň zachovává intelektuální i artistní výjimečnost. A to na české scéně opravdu není častým zjevem.
Milan Ducháček
CZK
EUR
USD