Swordfishtrombones hrají jako kapela od roku 1994. Dnešní sestavu tvoří pět členů. Tím bezpochyby nejdůležitějším a nejsymboličtějším z nich je hluboký a pronikavý vokál Miloše Rejska. Debut "Amorous Fruit" (1998) se jim výjimečně povedl. S následující deskou "Hunting Season" se úspěch debutu bohužel neopakoval. To, co se nepovedlo dát do dvojky, se ale úspěšně vrátilo na právě vycházející nové album "Blood & Milk". Formace zde trochu využívá symbolů z "Amorous Fruit" a výrazně se poučila z chyb minulého alba. Výsledkem je tedy ucelený playlist, ve kterém dřímá jedenáct plnohodnotných skladeb.
Na výsledný zvuk desky dohlížel Dušan Neuwerth, jehož rukopis se ve skladbách jistě pozná, ale rozhodně nijak agresivně nevyčnívá. Všechny písně jsou potom prokompovány citlivými anglickými texty, které zní z Rejskových úst neuvěřitelně emotivně. Celkově to působí mírně melancholickým dojmem, ať už u rychlejších nebo pomalejších věcí.
Dalším důležitým momentem alba je střídání temp - jednotlivé tracky na sebe rovnoměrně navazovazují v přesně nalajnovaném pořadí "pomalá-rychlá". Proto tu zastupují nesmazatelnou roli nejen říznější vypalovačky s nezbytným soundem rockových kytar ("My Last Milk", "Hitler In Me", "Slow Time"), ale i pomalejší balady, které rozhodně neupadají v šeď nepovšimnutých cajdáků ("Sleepy Voices", "PF 2003"). Zmiňovaná "Slow Time" patří mezi nejlepší na desce společně se svým protipólem, baladickou "Sleepy Voices", která sice nedosahuje takového množství energie, ale živelnost zde kompenzuje trubka a trombón, které jsou podmalovávány klavírními plochami. Akustické nástroje se objevují vůbec téměř ve všech skladbách a jsou dalším významným a neopomenutelným rysem soundu kapely.
Deska tedy příjemně překvapuje především tím, že se Swordfishtrombones vrátili ke své původní tváři, která jim nejvíc sluší. Nebylo by ale dobré automaticky počítat s tím, že nám přichystali kopii "Amorous Fruit". Od "Blood & Milk" bude možná někdo očekávat více šťavnatosti a energičnosti, ale přesto se nebojím tvrdit, že byla natočena klidnější, ale přesto vyrovnaná a vyspělá deska.