Po předchozím albu Auris (recenze zde), na kterém základní cellistickou dvojici doplnila řada hostí převážně z jazzových kruhů, se tentokrát dámy vrátily ke komornímu obsazení bez hostů, nicméně nástroje i hlasy jsou v některých případech zmnoženy, (což ovšem není novum ani oproti koncertům, dámy při nich používají smyčky a další elektronické efekty. Některé písně znějí skutečně velmi, velmi plně: na Tara Fuki až nezvykle bohatá, přímočará (kdyby to nebylo tak zavádějící, skoro by se chtělo napsat "v nejlepším slova smyslu popová") titulní skladba nebo velmi dramaticky působivá Kolorowe szkielka. Cella obohacuje jen pár nástrojů, které jsou ale v rukou obou členek: foukací klávesová harmonika melodicky obkresluje cellová pizzicata v písni Slowa, perkusivní instrument hang dodává improvizaci Moment díky zvuku, připomínajícím indonézský gamelan, východní náladu. I milovník "klasických", niterných, rytmicky volných, až romantických Tara Fuki si ale přijde na své: balady jako Moje serduszko nebo Śpiew do snu budou ozdobami jejich repertoáru.
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
Ondřej Bézr
CZK
EUR
USD